Recenze: Jussi Adler-Olsen – Nesmírný
- Vytvořeno 13. 12. 2015 2:00
- Autor: Lenka Krausová
Stejně jako předešlé roky, i letos jsme se dočkali nové knihy z pera dánského autora Jussi Adler-Olsena. Ten má skvělou schopnost pracovat s tématy, která ve společnosti vyvolávají značné rozpory. Zločin z pomsty, z rozmaru bohatých, dětské gangy… Šestý případ oddělení Q, který se skrývá pod názvem Nesmírný, zavede čtenáře do sektářského způsobu života, nikoliv však fanatického, spíše milého, přesto pro většinu lidí nepochopitelného.
Tento způsob života si zvolila i stěžejní postava příběhu Pirjo. Rodiči nemilovaná v poměrně mladém věku opustila domov, pokud se tomu tak dalo říkat, a rozhodla se protlouct světem sama. Časem narazila na pohledného Franka, do kterého se zamilovala a postupně nabyla přesvědčení, že je to právě on, s kterým chce strávit zbytek svého života. Jakémukoliv ohrožení ze strany jiných žen je ochotna čelit, žádná výzva ji nezastraší. Úkol je to nesnadný, přece jenom Frank vždy opačné pohlaví přitahoval až neuvěřitelně silně. Čeho všeho je Pirjo schopna pro své zájmy? Nejrůznější intriky jí nejsou cizí, ale ublížit? Nebo dokonce zabít? To určitě ne, vždyť je to křehká žena, k níž vzhlíží nejeden obyvatel centra, které s Frankem vybudovali.
Carl jako vždy odpočívá a nechce být rušen. Z klidu je vytržen neodbytným zvoněním telefonu. Na druhém konci se představí řadový policista Habersaat z ostrova Bornholm. Kdysi dávno nalezl dívku ve větvích stromu, které již nebylo pomoci. Na rozdíl od ostatních je Habersaat přesvědčený, že se jednalo o promyšlenou vraždu. Případ jej zcela pohltí, vede k rozpadu rodiny, je na něj pohlíženo jako na podivína. Když po dlouhých sedmnácti letech nastane pro Habersaata čas odejít do penze, jen těžko se smiřuje s faktem, že případ zemřelé tím ustrne. Rozhodne se proto zavolat Carlu Mørckovi. Přece jen nedávno jeho oddělení vyřešilo náročný případ, to on je jeho poslední nadějí. S pochopením se ovšem na druhé straně sluchátka nesetká. Vzdálený kolega jej odbude s tím, že mají dost své práce. Co teď? Způsobů, jak upozornit na zdánlivě nerozřešitelný případ, se nabízí několik. Habersaat se rozhodne pro ten nejméně vhodný, prožene si hlavou kulku na oficiálním rozloučení s kolegy. Ani to ale není pro Carla dostatečný důvod, aby se případu věnoval. Samozřejmě, je to neštěstí, že si kolega sáhl na život, ale proč by to mělo zasáhnout do toho jeho? Jeho tým je ovšem jiného názoru. Zvlášť Rose šéfova netečnost rozčílila, a aniž by čekala na jeho svolení, začala s přípravami na cestu.
V domovině zemřelého policisty nalezne trojice vyšetřovatelů (vedle Carla a Rose nezapomínejme na Asada) několik indicií, které se zdají být základními kameny celého vyšetřování. Na rozdíl od Habersaata vidí Carlova parta více souvislostí a jak už to tak bývá, Carlova nechuť se obrátí o 180 stupňů a je odhodlán odkrýt pravdu i přes četné překážky. Ty jim klade především neochota zainteresovaných lidí vracet se do minulosti. A když už odhalí jméno možného viníka, jakoby se po něm slehla zem.
Příběh je rozdělen do několika časových úseků, které se pravidelně střídají, až splynou v jeden. V ten moment je čtenáři jasná propojenost mnohých dějových nitek a může i soudit, že rozřešení je nasnadě. Je ale chybné si toto myslet, jak naznačují nečekané zvraty.
Adler-Olsen opět dokázal, že je excelentním spisovatelem. V celé knize není jediné hluché místo, které by vyvolávalo chuť ji zavřít. Mimo hlavní dějovou linii je nadále prohlubován osobní život Carla, více se dozvídáme o Asadovi, Rose a Gordonovi, který do týmu přibyl jako poslední. Tuto skutečnost velmi kvituji, protože není pravidlem, že autor klade stejnoý důraz i na vedlejší linky.
Ukázka z knihy:
Uskočím jako minule, a jak pojede kolem, vezmu ji rukou po hlavě a srazím dolů. Ale dej si přitom pozor, Wando, dej si pozor, aby tě skútr nezasáhl, říkala si v duchu a ucítila, jak jí opět měkne půda pod nohama.
Otočila se až těsně před tím, než ji skútr minul.
Tak a TEĎ! pobídla sebe samu, znovu uskočila a zastavila se.
Jak napřáhla ruku, aby Pirjo udeřila, všimla si zběsilého výrazu v její tváři a malého rýče, kterým ji Pirjo švihla do obličeje. Víc neviděla. [1]
[1] – ADLER-OLSEN, Jussi. Nesmírný. První vydání. Brno: Host, 2015, 572 stran. Krimiromán. ISBN 978-80-7491-511-6.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...