
Recenze: Přemysl Krejčík – Křehké nepřenášet
- Vytvořeno 21. 11. 2015 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Poezie prošla za poslední desetiletí takovými změnami, že by ji Josef Václav Sládek nebo Otakar Březina zřejmě ani nepoznali. Kdoví, zda by dnešní poezii považovali za inspirativní, či za rouhání. V každém případě musíme akceptovat fakt, že rýmy jsou dnes věcí zcela podružnou.
Sbírka Přemysla Krejčíka Křehké nepřenášet je jeho básnickou prvotinou, přestože autor je i velmi dobrým prozaikem, což dokazují jeho povídky uveřejňované v různých internetových i tištěných médiích. O tom, proč zvolil za svou prvotinu zrovna poezii, můžeme jen spekulovat. Mnoho úspěšných spisovatelů začínalo podobně. V tomto případě však jde spíše o ryze soukromý a intimní důvod, předznamenaný již na začátku knihy: Tereze na rozloučenou.
Jak básník prozradil na svém autorském čtení při hromadném křtu knih nakladatelství Pavel Mervart, sbírka vlastně mapuje historii jeho vztahu k dívce. Její role se však neomezuje jen na jakousi básníkovu múzu. Sbírka je doprovázena obrázky, balancujícími na pomezí umělecké a erotické fotografie. Modelka zabalená pouze do průhledné plastové fólie se skrývá pod stejně průhledným, ale vtipným pseudonymem s nádechem sci-fi, iniciálami E.T.
Jednotlivé básně jsou ve sbírce rozděleny do částí s názvy Křehké nepřenášet, Býložravec, Střepy a Čas. Jak jsem již úvodem naznačil, rým není to, na čem by Krejčíkova poezie stála. Jednotlivé řádky evokují pocity a nálady vyvolané situací či prostředím. Krejčík si rád pohrává se slovy, staví do protikladu jejich rozdílné významy. Použitím odlišného významu na konci básně se modifikuje její dosavadní smysl, slovo se tak stává konečnou, snad překvapivou pointou. Stejnou hrou je i samotný název sbírky, dosazením interpunkce můžeme pozměnit jeho význam. Čtenář je vyzýván, aby se bavil variacemi smyslu jednotlivých veršů, básní i celé sbírky.
Vnímavý čtenář však nezůstane jen u hrátek se slovy, vycítí změny autorovy nálady i pozvolnou změnu vztahu básníka ke své dívce od počátečního opěvování vztahu, k vystřízlivění, později dokonce naznačuje její jiné vztahy. Upřímně řečeno, věnovat své lásce báseň nazvanou Přibralas je nejlepší cestou k rozchodu.
Sbírka Křehké nepřenášet skutečně koresponduje se svým názvem. Je křehká a vzdušná, ačkoliv obsahuje něco málo přes šedesát stran, nese málo textu a listy zůstávají převážně prázdné. To je úděl básní a zároveň jejich velký klad. Několika slovy vyjádřit vnitřní pocit autora, zachytit jeho sdělení. Próza by k tomu potřebovala slov mnohem víc.
KREJČÍK, Přemysl. Křehké nepřenášet. 1. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015, 70 s. ISBN 978-80-7465-154-0.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...