
Recenze: David Lagercrantz – Dívka v pavoučí síti
- Vytvořeno 12. 11. 2015 1:00
- Autor: Radovan Kolbaba

1, 3, 10, 50, 2004, 2005, 1 000 000, 20 000 000, 80 000 000.
Nevidíte v této číselné řadě souvislost? Není divu. Je to jen několik číslic souvisejících s nejslavnější sérií severských detektivek. Roku 2005 vyšel první díl řady Milénium, přestože její autor Stieg Larsson zemřel o rok dříve ve věku padesáti let. Před svým skonem napsal tři knihy, jež se staly vpravdě bestsellery. Larsson se, post mortem, stal prvním autorem, který prodal přes internetový obchod Amazon více než 1 000 000 knih, jeho pozůstalost se odhaduje na 20 000 000 liber a každým dnem narůstá stejně jako počet prodaných knih. Ještě na jaře tohoto roku se celosvětový prodej knih ze série Milénium odhadoval na 80 000 000 kusů. Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je toto číslo jistě o několik milionů vyšší. Lze se tedy divit hladu čtenářů i nakladatelů po dalším dílu? Úkol nasytit žádostivé masy dostal švédský novinář a spisovatel David Lagercrantz a deset let po první knize tak vyšla Dívka v pavoučí síti.
Je 20. listopadu a geniálního matematika Franse Baldera donutí černé svědomí k tomu, aby si vzal do péče svého osmiletého autistického syna Augusta. V ten samý den čelí Mikael Blomkvist krizi v redakci časopisu Milénium, jež bojuje o zachování své identity, a jen tak mimochodem se někdo nabourá do počítačů nejmocnější špionážní organizace světa, americké NSA. Vše se samozřejmě propojí a do příběhu zasáhne i ruská mafie, stockholmská policie, psychologové, herci a kromě desítek dalších postav i samotná Lisbeth Salanderová.
Ingredience a oblíbené postavy původní trilogie nechybí, hraje se vysoká hra, ve které jde o životy, mnohé dostihne jejich neradostná minulost a spoustě čtenářů to bude, bohužel, vcelku ukradené.
Lagercrantz sice beze zbytku využil svět svého předchůdce, ale jeho kvalit nedosahuje. Neměl k dispozici ani Larssonovy poznámky, ani jím rozpracovaný text čtvrtého dílu, ale v tom se zakopaný pes neskrývá. Ten je v prostém faktu, že David Lagercrantz není romanopisec. On i Stieg Larsson sdílí novinářskou profesi, ale zatímco druhý jmenovaný uměl napsat dílo, u něhož se tajil dech, David Lagercrantz to nedokázal.
Dívka v pavoučí síti má přes 450 stran, ale text často ani neposouvá děj, ani neobsahuje žádnou zásadní, či alespoň trochu zajímavou informaci a čtenář může snadno nabýt dojmu, že jeho jediným účelem je zaplnit pár dalších stran. Akce působí mdle a nikoho nezvedne ze židle, ať se jedná o šachovou partii, či drsnou přestřelku. Selhávají i sáhodlouhé vysvětlovací pasáže. Hluchý text je na některých místech jakoby kompenzován scénami, kdy se hrdinové dostanou ke zdroji informací a náhle zjistí více, než během předešlého namáhavého snažení. Namísto postupného dávkování pozadí příběhu se tak vše na okamžik zasekne a čtenář je nucen překonat několik stran seznamujících ho s něčím, na co stejně často přišel sám. Ke škodě knihy nefungují ani dialogy. Málokdy jsou vtipné a trefné, občas působí nepřirozeně až hloupě, jako například scéna výslechu svědka na policejní stanici. Čtivosti knihy nepřidávají ani na mnoha místech rozebírané matematické či fyzikální otázky, jež bohužel neodborník nejenže nepochopí, ale ani ho nezaujmou.
K původním postavám se přidává řada nových, jež ale k sobě zdaleka nepřitáhnou pozornost natolik, jako jejich starší kolegové. Mnohé, v čele s osmiletým autistickým chlapcem, jenž sice nemluví, ale zato mu to počítá lépe než nejvýkonnějším strojům a maluje, že by Rembrandt zbledl, působí jen jako klišé bez špetky invence.
Srovnáte-li po obsahové stránce předchozí díly s tímto, můžete mít pocit, že se nic moc nezměnilo. Postavy, prostředí i rekvizity jsou v zásadě stejné, avšak jiskra, kterou měly předchozí tři díly, zhasla. Na zadní straně přebalu knihy je, v souladu s mnohými klišé, jimiž se to na jejích stránkách hemží, napsáno: „Zaměřte se na nejslabší místo. Bojujte.“ Podepsána je Lisbeth Salanderová, ale více by se k tomuto vyzvání hodil podpis autora díla. Dívka v pavoučí síti totiž beze sporu je nejslabším místem série a, bohužel, čtenář s ní bude nejednou bojovat, aby se dobral konce.
LAGERCRANTZ, David. Dívka v pavoučí síti. 1. vyd. Brno: Host 2015, 480 s. ISBN 978-80-7491-523-9.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...