Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: František Kšajt – Hovory arte

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
kniha

Současná civilizace klade na lidi velké nároky, není divu, že se to často projeví na jejich psychice. Lze spekulovat o tom, zda počet lidí, vyžadujících návštěvy u psychologů a psychiatrů, opravdu stoupá s požadavky, které jsou na lidi kladeny, nebo jde spíše o jakousi módu či využívání možností. Lidská psychika je natolik složitá, že práce odborníků je založena spíše na zkušenosti a intuici. Základních způsobů, jak k pacientovi přistupovat, existuje mnoho, podpůrných léčeb ještě mnohem více. Arteterapie je jednou z nich, získala však určitou prestiž a prosadila se jako častý postup. František Kšajt vydal knihu rozhovorů s lidmi, kteří se arteterapii věnují profesionálně, a nazval ji Hovory arte.


knihaRozhovory, které v knize nalezneme, nevznikly cíleně pro knižní vydání, původně vycházely v časopise Arteterapie, na jehož chodu se autor knihy podílí. Rozhovory vznikaly po dobu čtyř let, proto otázky, které František Kšajt kladl, nemají tendenci se opakovat. Není jednoduché vymýšlet dotazy určené pro lidi stejného oboru tak, aby nepadly do rutiny. Mezi jednotlivé skupiny rozhovorů autor vložil krátké úvahy psychoterapeuta, básníka a výtvarníka Miroslava Huptycha. Z jedné z jeho úvah nazvané Krása jako lék jsem si vypůjčil název recenze. 

Osobnosti, které si František Kšajt k rozhovorům vybral, mají velmi bohatý profesní i soukromý život. Existuje proto mnoho oblastí, kam mohl své otázky směřovat tak, aby byly zajímavé pro čtenáře a inspirativní pro zpovídaného. 

S arteterapií se pravděpodobně každý z nás setkal ve filmech z prostředí psychiatrických léčeben. Samozřejmě, takový pohled je poněkud zavádějící, nejen z hlediska složení „klientely“, ale i z hlediska aplikace této metody, ve filmech redukované většinou na spontánní malování obrázků. Kniha dokáže názory takových čtenářů korigovat, představuje arteterapii nejen jako kreslení, ale také modelování, koláže, poezii a hudbu. 

Při seznamování s profesní dráhou terapeutů na první pohled zaujme fakt, že jejich cesta většinou nebyla přímočará, mnozí z nich nejprve vystudovali různé školy, které nemají nic společného s psychologií ani s uměním. Snad právě dlouhý a nelehký výběr povolání u houževnatých lidí způsobil to, že ve svém oboru vynikli. 

Není překvapením, že terapeuti sami aktivně provozují umění, které používají ve své praxi. Mnozí z nich pořádají výstavy svých děl a rozhovor je pro ně i příležitostí k troše propagace. Jejich práce a umělecké cítění pomáhá posunout na nepoměrně vyšší úroveň „ruční práce“, které byly a ještě jsou často používanou terapeutickou metodou v psychiatrických léčebnách. 

Jmenovat všech více než dvacet terapeutů, s nimiž František Kšajt vedl rozhovory, nemá smysl. Můžu se zmínit například o jednom ze zástupců mladé generace Tomáši Valčíkovi, pracujícím jako pedagog volného času v Přijímacím středisku v Zastávce u Brna. Téma péče o uprchlíky je v současné době velmi aktuální a je dobré vědět, že uprchlické tábory v naší zemi nejsou lágry, ve kterých by byli uprchlíci zavřeni a izolováni, ale že se lidé, jako je Tomáš Valčík, starají o vyplnění času uprchlíků a hlavně jejich dětí. 

Kniha Hovory arte není vedena v úzké linii terapeutické práce, ale zavádí čtenáře i k jiným oborům a inspiruje k obecným úvahám o životě a problémům, které musí člověk řešit. Kromě toho se čtenář seznámí s mnoha zajímavými a výraznými osobnostmi, lidmi, pracujícími v zajímavém, ale nelehkém oboru. 

KŠAJT, František. Hovory arte. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015, 261 stran. ISBN 978-80-7465-132-8.

 

 

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení