Recenze: Knihy pro dospělé

Po Whitmanovi a Woolfové přichází odkazy na Andersena

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Jeden z nejslavnějších amerických spisovatelů současnosti, Michael Cunningham, přichází čtyři roky po vydání posledního románu Za soumraku (By Nightfall) s novým románem plným náznaků, emocí a mezilidských vztahů.


knihaSněhová královna (The Snow Queen) je stejně jako další Cunninghamovy romány, Vzorové dny a proslulé Hodiny, knihou odkazující na slavného spisovatele. Ve Vzorových dnech se postavy i čtenáři setkávají s verši Walta Whitmana z jeho sbírky Stébla trávy, která je dodnes považována za stavební kámen volného verše v poezii. V zatím asi nejznámějším díle Michaela Cunninghama, v románu Hodiny, je aluze na známé spisovatele dovedena k největší dokonalosti. Základem románu je odkaz na dílo Virginie Woolfové, Paní Dallowayovou. Právě toto dílo je v Hodinách  modifikováno hned několikrát. V jedné části se setkáváme přímo s Virginií Woolfovou na konci jejího života, v další části se ženou, jejíž život je ovlivňován knihou Paní Dallowayová, a ve třetí a poslední části se seznamujeme přímo s postavou paní Dallowayové. Zároveň jsou všechny tři části bravurně propojeny.

Ve Sněhové královně nacházíme – už podle názvu – odkaz na dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, který napsal stejnojmennou pohádku o boji dobra a zla v pojetí malé holčičky a jejího kamaráda. Kaj je očarován Sněhovou královnou a odjíždí s ní do jejího paláce. Gerda se však nechce vzdát a vydá se ho hledat. A všechna utrpení, která Gerda musí podstoupit, nevyjdou vniveč, protože Gerda Kaje najde a zachrání. Poté se spolu vrací domů.

Cunningham si z Andersenovy pohádky vypůjčil nejen prvotní motiv sněhu, ale také boje dobra a zla a hlavně věčný motiv času, který najdeme v každé z jeho knih.

Jeden z hlavních hrdinů, Barret, je zajatcem své vlastní každodennosti, která mu nedává možnost změny. Hledá každý sebemenší náznak přicházejícího obratu v jeho životě. Při jedné z mnoha procházek Central Parkem na obloze uvidí světlo, které si vyloží právě jako toto znamení, a začne hledat změnu, která měla být tímto světlem signalizována. Posouzení, zda ji našel, necháme na každém čtenáři a jeho subjektivním názoru.

Vedle Barreta se v knize setkáváme také s jeho starším bratrem Tylerem, jeho nemocnou ženou Beth a jejich společnou přítelkyní Liz. Tyler hledá stejně jako Barret únik z obyčejného a všedního světa, ale využívá k tomu jiných prostředků. Jeho žena Beth by naopak byla velice ráda, kdyby mohla zakusit obyčejnost každodenního života svých spolubydlících, ale vzhledem k okolnostem se jí to nedaří. Každá z hlavních postav prožívá plynutí času jinak a snaží se jinak si jej přizpůsobit pro svou potřebu. Právě díky tomuto okamžiku je kniha velice individualistická i přesto, jak moc jsou životy hrdinů propojeny, tím víc autor docílil napětí a dynamiky příběhu.

Sněhová královna má s Hodinami mnoho společného i rozdílného. Společný mají obě díla rámec příběhu, jeho zasazení do prostoru a samozřejmě také odkaz na literární klasiku. Rozdíl můžeme najít ve způsobu využití klasického díla v jednotlivých Cunninghamových románech. V Hodinách je kniha Virginie Woolfové přímo viditelná na každé stránce, kdežto ve Sněhové královně je Andersenova pohádka umístěna více do pozadí a vytváří jakousi metafyzickou kulisu.

Je příhodné, že si Cunningham vybral jako základ svého románu  pohádku, protože právě pohádka čtenáře nejlépe vytrhává ze světa každodennosti a fádního uplývání. Pohádka je výjimečná, protože nepatří do našeho všedního světa, pomáhá nám se od tohoto světa odpoutat. Spolu s motivem sněhu se v knize objevuje nádech magie, vánočního času, výjimečnosti, ale – na rozdíl od těchto veskrze pozitivních věcí – také sníh odkazuje na kokain, který hrdiny doprovází celou knihou.

Nejen tato nejnovější, ale také ostatní Cunninghamovy knihy jsou typické svou zkratkovitostí a náznakovostí. To vše zjistíme poté, co knihu dočteme a snažíme se zformulovat jakousi charakteristiku hlavních postav. Nejsme o nich schopní říct víc než jednu větu. A právě tento způsob psaní činí Cunninghamovy knihy tak výjimečnými a bravurně napsanými. Jako čtenáři máme tu možnost domýšlet si detaily, nebo naopak přicházet na různá zobecnění týkající se postav i děje knih. Vše je to způsobeno vlivem modernistů na Cunninghamovu tvorbu, což přiznal i sám spisovatel v jednom novinovém článku:

Z mého pohledu přinesli největší literární revoluci modernisté. Počátkem dvacátého století se najednou romány začaly týkat jazyka stejně jako událostí. Byly o obyčejných životech, a tak vlastně přispěly k tomu, že dnes nic jako ,obyčejný život‘ neexistuje – můžeme mluvit jen o nedostatečně oceněném lidství. A rovněž došlo k tomu, že román přestal být vnímán jako morální poučení pro čtenáře, kteří je vlastně ani nepotřebovali. [1]

Kniha je nabitá emocemi a informacemi k zamyšlení. Je prodchnuta mnoha náladami, k jejichž prožití se bude každý čtenář velice rád vracet. Michael Cunningham nám všem opět připravil nezapomenutelný příběh lidských životů.

[1] Cunningham, Michael. Sněhová královna. Praha: Odeon, 2015, vyd. 1, 264 s. ISBN 978-80-207-1625-5. Str. 251.

 

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení