
Osmý den není z tohoto světa, připomíná Karel Hvížďala
- Recenze
- Vytvořeno 7. 7. 2015 3:00
- Autor: Jiří Lojín

Fejeton představuje tematicky volný žánr, můžeme se proto domnívat, že svoboda, jakou poskytuje, dává novináři pocit téměř zázračného uvolnění po článcích, v nichž musí reagovat na ožehavá témata neklidné doby. Najednou může napsat cokoliv, co ho napadne. Ovšem domněnky mohou být mylné, skutečnost obvykle bývá odlišná. Zamyslet se můžeme třeba nad sbírkou fejetonů Karla Hvížďaly nazvanou Osmý den týdne.
Mezi českými autory fejetonů najdeme zvučná jména, mnozí z nás si ze školních čítanek pravděpodobně pamatují Kam s ním? Jana Nerudy či, dnes již legendární, fejetony Rudolfa Křesťana, jež si vydobyly značnou oblibu přesto nebo právě proto, že vycházely za minulého režimu. Fejetony jsou i vítaným nástrojem, umožňujícím reagovat na aktuální události, ne však na ta ožehavá, jak jsem psal v úvodu, ale na drobné nepříjemnosti, zákeřně komplikující život autorovi stejně jako čtenáři. Proto si tak dobře rozumějí, jeden si postěžuje, druhý chápavě pokývne hlavou a usměje se už jen proto, že to, o čem autor píše, sám dobře zná.
Komponovaná sbírka Karla Hvížďaly však jde jinou cestou. Vzpomínkami. Má nač vzpomínat. A jako každý, obrací se zejména k dětství a mládí, prožitým ve své rodině. Postavou, glorifikovanou, stylizovanou až do téměř mytické podoby, je jeho babička. Její přítomnost je cítit téměř v každém fejetonu, dostala se i do ukázky na přebalu knihy. Autor ji představuje jako ženu obdařenou inteligencí i přirozenou moudrostí, děděnou z generace na generaci.
Nástup komunistického režimu měl na rodinu Karla Hvížďaly devastující vliv, není tedy divu, že právě život v socialistickém Československu, emigrace i pád socialismu, jsou náměty, ke kterým se autor opakovaně vrací. Tím zdánlivě ztrácí kniha na aktuálnosti a čtenář aktuálnost očekává. Použil jsem slovo „zdánlivě“ záměrně, na pozadí minulosti se totiž současnost vyjímá zvláště kontrastně. Neustále můžeme porovnávat tři různé éry, jak se změnila doba i jak se změnili lidé. Navíc si obraz můžeme doplnit Hvížďalovou zkušeností ze života v zahraničí.
Co ve fejetonech Karla Hvížďaly postrádám, je větší dávka humoru. Nemám na mysli prvoplánovou zábavu lechtající bránici primitivními postupy, humor fejetonu bývá jemný a sofistikovaný. Nechci zevšeobecňovat, v knize najdeme místa, jimž se můžeme zasmát, chybí spíše souznění mezi čtenářem a autorem v otázce společných absurdních zkušeností. Ano, absurdity jsme si užili v minulých letech dosyta, Karel Hvížďala ji poznal zprostředkovaně, takže zbývá ta, jíž jsme svědky v poslední době. K autorově cti slouží, že ani na ni nezapomíná. Co však postrádám na humoru, vyrovnává autor noblesním slovníkem, stylem a moudrostí, skromně připisované všudypřítomné babičce.
Karel Hvížďala své texty situuje do osmého dne týdne, vypomáhá si, jako na mnoha místech, židovským výrazem olam haba. A osmý den týdne není z tohoto světa. Přesto jeho fejetony z tohoto světa jsou, pevně zakotveny ve vzpomínkách i v současnosti.
HVÍŽĎALA, Karel. Osmý den týdne: 52 + 1 fejeton. Vydání první. Praha: Novela bohemica, 2015, 126 stran. ISBN 978-80-87683-43-9.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...