Recenze: Knihy pro dospělé

Čtyři podoby baziliška

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Příběh o baziliškovi, prvotina Václava Kahudy, byla vydána už potřetí. Její útlost, ostře kontrastující s jeho posledním dílem, by mohla zlákat mnohé čtenáře, aby se s tímto spisovatelem seznámili. Nakonec – proč ne, Příběh o baziliškovi se z kontextu Kahudova díla příliš nevymyká.


knihaKdyž Václav Kahuda psal v roce 1988 text Příběh o baziliškovi, rozhodně nemohl počítat s tím, že mu ho někdy někdo otiskne. Autorovi, který je nad věcí, dává taková jistota volnost, může si psát, co chce, ať to zní sebebláznivěji. Píše pro sebe a pro několik svých přátel, naladěných na podobnou vlnu. Příběh o baziliškovi sice vznikal v nesvobodné době, ale ve svobodné mysli, oproštěné od nadějí a předpokladů. Ovšem jak se později ukázalo, autor si svou literární nezávislost uchoval i do doby, kdy už psal pro daleko větší skupinu čtenářů a jeho knihy vycházely v nakladatelstvích. Václav Kahuda sice stále nepatří k autorům, kteří se těší přízni široké čtenářské obce, nezdá se však, že by se o něco takového snažil. Jde svou cestou, bez ohledu na to, zda se jeho texty někomu líbí, či ne.

Klíč k interpretaci příběhu podává autor čtenáři v anotaci, nejde o realizaci touhy hromadit v textu nechutnosti, provokovat čtenáře, demonstrovat svou odvahu a nezávislost. Prototyp komunistického aparátčíka lze literárně uchopit různými způsoby, lze napsat román, popisující ponížení a utrpení jeho obětí, Kahuda zvolil cestu jinou, vzhledem k soukromému charakteru textu skoro terapeutickou. Jednoduše se na něm vyřádil. Slezák, hlavní hrdina Kahudova textu, pokud nepočítáme baziliška, představuje skutečně to nejodpornější, co byl schopen autor vymyslet, a to, co se okolo něj děje je, pokud je to vůbec možné, ještě hnusnější. Čtenář doslova cítí, jak se Kahuda pod vousy usmívá, když se mu povede napsat zvlášť vydařený výraz. Dlužno podotknout, že postava komunistického bachaře padesátých let, bahnícího se v ponižování a mučení lidí, vydaných mu na milost, si o to říká. Znevažování a zesměšňování byla v českých zemích vždy účinná cesta, jak se alespoň částečně postavit zlu.

V Kahudově textu lze nalézt podobnost s Janem Křesadlem, který se však jako psychiatr více soustřeďuje na sexuální úchylky, zejména ve spojitosti s fekáliemi. Kahuda je však jaksi univerzálnější a vynalézavější, ovšem na úkor děje. Tím se Kahuda příliš nezatěžuje. Text skládá z jednotlivých obrazů, připomínajících experimentální film nebo divoký sen. Obrazy se prolínají, není jednoduché mezi nimi najít hranici, snad je to i zbytečné.

Autor disponuje specifickým způsobem, jakým si hraje se slovy. Před významem preferuje jejich zvuk, kupříkladu prasečí zuby nazývá klenáky místo klektáky, děti přirovnává k myšokům, z kontextu je však jasné, že výraz má evokovat spíš myší mláďata než kytovce.

Podobně pracuje s větou. Vložením nesouvisejícího slova dostává věta zcela jiný význam. Zase jeden příklad za všechny. Fádní: Skupina holubů zakroužila nad maringotkou… oživí takto: Skupina asfaltových holubů zakroužila nad maringotkou… Absurdita panuje v Příběhu o baziliškovi nejen v situacích, ale i ve výrazových prostředcích.

Příběh o baziliškovi měl zůstat v šuplíku či kolovat v několika špatných kopiích opsaných na mechanickém psacím stroji na tenký průklepový papír. Místo toho se dočkal svého prvního oficiálního knižního vydání již za dva roky. Kdo je však tím baziliškem? Ještěr z čeledi leguánovitých? Mytický tvor? Autor připouští obě interpretace. V příběhu však vystupuje ještě jedna jeho podoba, tvor snažící se bránit se podle své přirozenosti. Baziliškem plivajícím jedovatou slinu na svého nepřítele, se tak stává Václav Kahuda osobně. Třetí vydání Kahudovy prvotiny má jednoduchý světlezelený strukturovaný obal na omak připomínající ještěří kůži. Kniha sama tak přijímá čtvrtou podobu neurčitého baziliška.

Čtenář se brzy dočká dalších vydání Kahudových knih, připravujících se v nakladatelství Milana Hodka. Poté, co na sebe tento rok upozornilo jeho rozsáhlé dílo Vítr, tma, přítomnost, určitě bude zájem i o jeho předchozí texty, budiž jim to přáno.

KAHUDA, Václav. Příběh o baziliškovi. 3. vyd. Hradec Králové: Milan Hodek, 2014, 49 s. ISBN 978-80-87688-30-4.

 

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení