Recenze: Knihy pro dospělé

Na vlně vzpomínek

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Je jenom otázkou času, kdy každý člověk začne pátrat v paměti, vzpomínat na chvíle, znamenající něco zvláštního, na lidi, s nimiž se setkal, zkrátka hledat důvody, proč je jeho vlastní život výjimečný. Občas se stává, že takový člověk napíše knihu. Kniha pak není výsledkem touhy psát, ale touhy vzpomínat, i když konečný výsledek může být velmi podobný. Šlápoty Zdislava Wegnera jsou takovou knihou.


knihaO důvodu, proč Šlápoty vznikly, není potřeba spekulovat, autor jej dostatečně osvětluje v medailonku na konci knihy. Jde o text vzpomínkový, věnovaný rodičům a především otci. Autorská poznámka, jež je zároveň předmluvou, se v prvních řádcích zmiňuje o narození Štěpána, který se později stal autorovým otcem, a zároveň představuje i jakési vyznání se z lásky k tomuto muži.

Život autorova otce byl bezesporu inspirativní. Do Čech se s rodinou přestěhoval z Polska a musel si tak vydobýt v cizím prostředí prostor pro nový život. Členství v církvi Adventistů sedmého dne mu v integraci do tehdejší socialistické společnosti příliš nepomáhalo. Na šachtě, kde pracoval, se fáralo i v sobotu, v den, kdy adventisté nesmějí pracovat. Štěpánova víra se tak dostávala do rozporu s pracovními povinnostmi, což by rozumní lidé tolerovali, ovšem pro komunisty ve vedoucích funkcích představovalo dodržování náboženských zvyků vítanou záminku k perzekuci. Víra se odrážela v životě celé početné rodiny.

Autorovi nechybí téma vyrůstající z reality, postihující život obyčejných lidí, odrážející tehdejší dobu i kvality těch, kteří v ní žili. Námět představuje hlavní sílu knihy Šlápoty. Ocenění zaslouží rovněž neokázalý způsob vyprávění, popisný a nedramatizující ani události, doléhající na rodinu velmi těžce.

Text je rozdělený do kapitol, koncipovaných jako jednotlivé povídky. Přestože autor v předmluvě uvádí, že mají samostatný děj a pointu, není rozdíl mezi nimi výrazný, ani pointa není vždy zřejmá. Zdislav Wegner podlehl potřebě vysvětlovat čtenáři, co si má o jeho knize myslet a jak k ní má přistupovat. Možná je doba taková, že lidé více vyžadují přesné instrukce, ale kouzlo umění spočívá právě v tom, že si jeho „konzument“ musí hledat svůj vlastní způsob, jak ho chápat. Jde o cestu složitější, pracnější, riskantnější, ale stojí za to.

Drobnou výhradu mám vůči použitému jazyku. Kolísá mezi spisovným a obecným, což by samo o sobě nebyl problém. Neodpovídá však jazyku, kterým se hovoří v místě, kde se děj odehrává – okolí Havířova. Považuji to však za lepší variantu, než aby vypravěč mluvil jako Ruda z Ostravy.

Šlápoty zachycují důležité momenty rodiny, která se přistěhovala do Československa z Polska. Osud jejích členů je poznamenán vládnoucím režimem i tím, že jejich víra se neslučuje s principy socialistického státu, ba co hůř, věřící se v režimu preferujícím nemyslící masu stávají nevítanými individualitami. V knize však nejde o politiku, či o odpor proti vládnoucím komunistům, kniha je především o lidech, o těch, kteří autora ovlivnili a které měl rád. V tomto aspektu, i když to zní jako fráze, je hluboce lidská.

WEGNER, Zdislav. Šlápoty. 1. vyd. Liberec: Bor, 2015, 120 s. ISBN 978-80-87607-42-8.

 

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení