Recenze: Knihy pro dospělé

Stvořte si svůj vlastní příběh

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Spojení poezie a umělecké fotografie není ničím novým. Vždy fungovalo velmi dobře, jako kdyby tato dvě odvětví svazoval vztah téměř symbiotický. Přesto lze říct, že nezevšední, a tak ani knize Jana Škopa nazvané 0 nelze vyčítat, že by cokoliv kopírovala. Naopak, autor se pustil do projektu poněkud obtížného.


knihaUmělecká fotografie, přestože jde o obor relativně velmi mladý, si vydobyla své nezpochybnitelné místo, přestože většina lidí toto médium používá pro prosté zachycení svých vzpomínek. Věrné přenesení obrazu na světlocitlivý materiál nebo na řadu jedniček a nul svádí k domněnce, že se pro umělecké záměry nehodí, že právě její reálnost předem vylučuje jakýkoliv umělecký záměr. Opak je však pravdou. Umění vždy dokázalo sledovat a využívat moderní technologie, a tak se i na samotném počátku vývoje fotografie objevovali lidé, kterým nestačilo pouhé kopírování skutečnosti a dokázali do obrazu vložit své specifické vidění. Jan Škop v úvodu připomíná rozdíl mezi obyčejnou a uměleckou fotografií. Jde o stejný efekt, jako v jiných uměleckých oborech – zprostředkování pocitu a o interpretaci, která může být zásadně rozdílná u každého pozorovatele. Vzhledem k tomu, že tento rozdíl je známý, působí autorova předmluva spíše, jako kdyby si chtěl krýt záda před případnými kritiky, kteří by mu mohli předhazovat, že v jeho fotografiích nic nevidí.

Jak jsem předeslal v úvodu, Jan Škop se pustil do projektu poněkud obtížnějšího, než kdyby publikoval pouze svůj cyklus snímků. Spojil se ne s jedním, ale rovnou s dvanácti básníky a vytvořil knihu, v níž se pojí umělecká fotografie s texty autorů, jejichž přístup k tvorbě je často velmi rozdílný. Nejde o žádná neznámá jména, setkáme se s nimi v internetových i tištěných publikacích či samostatných knihách. Jan Škop je na úvodní straně seřadil podle křestních jmen, jde sice o méně obvyklé, nicméně není důležité, jaké kritérium zvolil. Slovem publikaci provázeli Jan Těsnohlídek, Jana Orlová, Janele z Liků, Jaroslav Žváček, Jonáš Hájek, Karolína Frühbauerová, Marta Veselá Jirousová, Michal Čechura, Milan Urza, Petra Strá, Vratislav Maňák a Zdeněk Ježek.

Krédo, které autor v úvodu vyznává, prochází celou knihou nejen ve fotografiích a básních samotných, ale i ve větě, jejíž jednotlivá slova oddělují části knihy do jakýchsi pomyslných kapitol:

Fotografie vnímaná 1000 lidí = 1000 různých fotografií.

Podobným způsobem je možné posuzovat i básně. Jejich souznění se snímky, k nimž jsou přiřazeny, můžeme považovat za těsné, stejně tak i za čistě náhodné. Hlavní téma samozřejmě nastolují snímky Jana Škopa, verše je volně následují. Většinou se jedná o odhalená lidská těla, stylizovaná pozicí nebo technickým zpracováním fotografie. Často v nich lze vytušit sexuální náboj, v některých případech je vyjádřen velmi otevřeně. Podobně se profilují i básně, zaznívají v nich verše o lásce, erotice a také slova, která lze v jiném kontextu považovat za vulgární. S používáním vulgárních slov a brutálně sexuálních výrazů se v současné české poezii setkáváme poměrně často, dokonce tak často, že místo původního významu – projevit odvahu a schopnost otevřeného vyjádření – se stávají takové verše nudnými a často směšnými. Naštěstí se s takovými ve Škopově knize 0 setkáme jen málo. Velmi zajímavý je text Vratislava Maňáka Gubernátor, který je spíše poetickou prózou.

Autor zvolil pro svou knihu opravdu minimalistický název délkou i významem, který předem o obsahu nic neprozrazuje, vyhnul se tak ovlivňování diváka a čtenáře. Kombinuje černobílou i barevnou techniku a pozdější úpravy obrazu. Osobně mám raději černobílou fotografii, protože na nich lépe vynikne hra světla a stínu a dokonalost polotónů. Nicméně na Škopových snímcích barva pouze střízlivě doplňuje nosnou kresbu a nerozbíjí obraz do nepřehledné složitosti. Ovšem za cenu masivnějších zásahů do původního snímku.

V knize nalezneme texty dvou autorů, kteří nejsou uvedeni mezi ostatními na přední straně – Lucie Ruškové a Jana Pokše. Těžko říct, zda jde o opomenutí, či nějaký záměr. Možná Jan Škop zkouší pozornost čtenáře, stejně jako v případě jedné z fotografií, kdy při zběžném pohledu můžeme nalézt na kulise nacistický symbol. Při pozornějším pohledu zjistíme, že je obrácený, nejedná se tedy o svastiku. Situace jak vystřižená z české parodie na horory Chocking Hazard.

Kniha 0 zdařile spojuje uměleckou fotografii s poezií mladé generace českých básníků, celek působí harmonicky a vzájemně se doplňuje. Koncepce je střízlivá a čistá, také zásluhou minimalistické obálky. Příznivci fotografie a poezie budou jist potěšeni.

ŠKOP, Jan a Jan TĚSNOHLÍDEK. Jan Škop - 0. Vyd. 1. Plasy: Jan Škop, [2014], [92] s. ISBN 978-80-260-6249-3.

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení