Recenze: Knihy pro dospělé

Osud, vydaný vlastním nákladem

1 1 1 1 1 (5 hlasů)
lebka

V knižním trhu je patrná komercializace literatury. Jednoduše řečeno, co se neprodá, to se ani nevydá. Existují malá nakladatelství živořící nad propastí bankrotu, která sem tam vydávají nekomerční a čistě literární počiny. Bez laciných vraždiček, krve, upírů, porna. Text, který je více literaturou nežli vyprávěním. Někdy se pochlapí i velká nakladatelství a vydají knihu, která by malého nakladatele zahubila pro svou neprodejnost. Čtenářská obec je zhýčkaná, znuděná a literaturu vlastně nechce. Tu velkou, která mluví, protože trýzeň je příliš veliká.

 

knihaAutor, který píše velkou, nebo aspoň větší literaturu, který se babrá v duši namísto v pohlavních orgánech, je téměř bez šance vydat. Po autorech se chce spolufinancování knihy. Při nabídce rukopisu se, když už, nakladatel ptá, zda má kniha, potažmo autor, na internetu nějakou početnou fanouškovskou základnu. Hledá možnosti prodeje. Je to obchodník. Je tedy logické, že neprodejný kus pod svá křídla nevezme. A to, i kdyby teoreticky chtěl. Vždyť i on je rukojmím vlastních hypoték.

Kniha Caligo Michala Klimka je zvláštní počin. Velmi zvláštní počin. Počin vydaný vlastním nákladem a navíc jen v elektronické verzi. Literární debut, o který nakladatelé neprojevili zájem. Proč?

Kniha trpí několika začátečnickými nešváry. Naházím je na kupu do následujícího odstavce.

První problém. Nejistý začátek. Autor nebyl tlučen redaktorem nakladatele, aby text sjednotil. V úvodu bylo cítit, že autor není jaksepatří rozepsán. Styl psaní byl příliš popisný (př.: šel, tohle udělal, šel jinam a moc se mu nedařilo). Druhý problém. Bohužel vyústění celého příběhu. Bombastický závěr, který postrádal právě bombastičnost. Udál se rychle a bez potřebného podložení výchozích faktů. Což je velká škoda. Problém třetí. Děj se točí kolem hlavních postav. Výborně. Ovšem ostatní postavy dělaly jen statisty. Statisty bez vůle, bez schopnosti, čekající ovce. Lidé takoví nejsou. Autorovi se tedy nepodařilo zachytit onu svévoli obyčejného člověka, který navzdory autorovu příběhu, žije, myslí a neposlouchá tupě příkazy. Některé postavy, ač byly v ději častěji, ve výsledku postrádaly opodstatnění.

Nyní se s nadějí pusťme do předností.

Pro popis použiju trochu expresivní výraz. Prvních deset stran jsem měl pocit, že čtu sračku. Strašlivou a do nebe volající. Po deseti stranách jsem začal být fascinován. Styl psaní se nezměnil. Byl stejný. Jen mi došlo, že text se mi zažral, zalezl, že jsem se poddal jeho vlivu. V půli knihy jsem odběhl. K dočtení jsem přistoupil až druhý den. A opět, deset stran jsem kroutil hlavou a hledal se. Proč, pro boha, proč, za co jsem trestán. Po deseti stranách jsem opět došel k tomu, že se mi text zavrtal do vnitřností a já se zatajeným dechem čtu a nechci přestat.

Nebyla v tom výjimečná literární kvalita, ani děj, který napne k nevydržení. Caligo jako kdyby se nejdřív muselo v čtenáři propracovat k něčemu, co je ukryto velmi hluboko. Pak teprve může dojít k fascinaci a dokonalému zaujetí.

Caligo je hororová literatura. Literatura, která chce děsit. Což se autorovi na mnoha místech dařilo výborně. Pocit, že to stojí, skutečně stojí čtenáři za zády a chystá se skočit. Ten pocit jsem několikrát zažil. A byl velmi nepříjemný. Z toho lze soudit, že autor to v sobě prostě má. Umí vybudovat atmosféru. Umí dát slovům moc. Autor umí, ale musí se ještě vypsat.

Autor se zpočátku neodvažoval jít do experimentů, které s přehledem předváděl později, proto jen vyprávěl děj. Staticky, jako kamera, která sleduje pohyby těla, ale nevidí do myšlení protagonistů. Rukopis by potřeboval měsíc práce se zkušeným redaktorem, který by vedl ruku autorovu. Pak bychom se dočkali skutečně výborného románu. Takto jsme svědky velmi zajímavého debutu. Ale debutu s těmi několika nedostatky, které k debutu často patří.

Doporučení autorovi – psát, tříbit, mazat, přepisovat. Nebát se odevzdat rukopis k posouzení někomu nezaujatému, kdo, třeba i za poplatek, stvoří konstruktivní a konkrétní kritiku z které jde vycházet. Bylo znát, že začátek románu je nejistý. Po první čtvrtině rukopis chytil dech, aby ho před koncem zbytečně ztratil. Román by si zasloužil o dvacet stran víc. Zasloužil by si závěr gotických rozměrů.

KLIMEK, Michal. Caligo. Vyd. 1. Praha. Miloki, 2015, 150 s. ISBN 978-80-88004-29-5

 

Soutěže

Aktuality

  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  
  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení