Dash a Lily – Život psaný na stránkách zápisníku

Recenze

Vytvořeno 5. 3. 2015 2:00

Autor: Marie Svobodová

Dash a Lily. Dva lidé žijící v jednom městě, přesto ve dvou rozdílných světech. Nikdy se nepotkali. Spojuje je jediná věc – červený zápisník. Sešit plný úkolů a otázek, který si ti dva posílají a poznávají se prostřednictvím slov na jeho stránkách. Co se však stane, až se potkají?

Všechno to vlastně začal Lilyin bratr Langston, který se rozhodl, že by si už měla najít kluka. Nejlépe takového, který se k ní bude opravdu hodit. A tak společně napsali do červeného zápisníku několik úkolů a položili ho v jejím oblíbeném antikvariátu hned vedle její oblíbené knihy. Doufali, že ho tam najde nějaký milý mladý muž. V Dashovi však našla Lily mnohem víc, než si kdy odvážila přát.

Do New Yorku přicházejí Vánoce. Dash je nesnáší, Lily zbožňuje. Oba jsou ale tak trochu osamělí. Lily tráví svátky s bratrem, Dash zase v kruhu přátel (protože příbuzenstvem – stejně jako arzenikem – se člověk nejlépe otráví po malých dávkách[1]). Ve svých šestnácti letech zjišťují, že láska není jednoduchá, a potýkají se s otázkou, co vlastně očekávají od života. Nechybí jim však optimismus a nadšení. Nás mladší tedy osloví už proto, že nejspíš zažíváme něco podobného, a dospělým snad připomene, jaké to je, když najdete něco, o čem jste ani nevěděli, že to chcete – svoji první lásku.

„Chtěla bych věřit tomu, že někde žije někdo, kdo je jako stvořený právě pro mě. Chtěla bych věřit tomu, že žiju proto, že jsem pro někoho jako stvořená.“– Lily[2]

„Myslím to takhle: Co kdyby láska nebyla jen ano a ne? Co kdyby to nebylo tak, že můžeš jen být zamilovaný, nebo nebýt zamilovaný? Nemůžou existovat různé úrovně zamilování? A taky možná všechny tyhle věci, jako slova, očekávání a všechno to ostatní, nemusí přijít přes tu lásku. Možná je to jako mapa, na které všechno má své místo, a když se na to zadíváš z dostatečné výšky, najednou řekneš ‚Páni!‘“ – Dashův kamarád Boomer[3]

Když čtu nějakou knížku, dříve nebo později se vždycky podívám na internet, co o ní říkají ostatní, a čas od času se dozvím opravdu zajímavé věci. Díky tomuto svému zvyku jsem zjistila, že jsem asi celkem výjimečný případ – zatímco spousta lidí upřednostňuje jen jednoho z hrdinů, mně přirostli k srdci oba (přestože mi byl Dash o trochu sympatičtější). Oceňovala jsem jejich upřímnost a osobité nápady a ani jako jejich vrstevník nemám tomu, jak byli ztvárněni, co vytknout.

Kniha má dva autory – David psal části, které vyprávěl Dash, Rachel zase ty o Lily. Jednotlivé kapitoly si vyměňovali e-mailem. Snad proto můžeme vidět, že rozdílnost mužského a ženského pohledu na svět nespočívá jen v myšlenkách hlavních hrdinů, ale i v odlišných pohledech samotných autorů. Přesto se ale dokázali výborně shodnout v tom, jakými otázkami se budou Dash a Lily zabývat, a nakonec snad došli i k podobným závěrům.

Psaní takové knihy muselo být zajímavé i proto, že autory samotné jistě často překvapovala tak jako čtenáře, a možná měli dokonce občas pocit, že se jim trochu vymyká z rukou, stejně jako hlavní hrdinové. Asi proto je i pro nás čtení větším dobrodružstvím.

Nejkrásnější částí příběhu je však bezpochyby samotný červený zápisník – spojení mezi dvěma lidmi, kteří se neznají a přesto mají pocit, že se tomu druhému mohou svěřit, místo plné myšlenek, kterým se oba pokoušejí porozumět. Mít s někým tak krásný a blízký vztah… to je sen! Co až se ale potkají? Nebude to trochu divné? A budou si mít i mimo bezpečí stránek zápisníku o čem povídat?„‘A co jste vlastně dělali na prvním rande?‘ ‚Ale, šli jsme na stanici a dali jsme si vodu v plastových kelímcích.‘ ‚To je romantika!‘“– Lily [4]

Nebojte! Už od první stránky je každému čtenáři jasné, že s tím příběhem by bylo něco hluboce v nepořádku, kdyby neskončil happy endem. Nic mě na něm nezklamalo – začátek, prostředek ani konec –, i když u knih i filmů, které končí polibkem, se většinou cítím ochuzená o to krásné dobrodružství, které bude následovat. Rozhodně bych se nebránila pokračování.

Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky o jarních prázdninách, odtrhávala jsem se od ní totiž pokaždé jen s velkou neochotou. Je napsaná poutavě a přívětivě, plná svěžího a originálního humoru, výborných slovních obratů a myšlenek hodných jak teenagerů, tak dospělých. Její styl mi občas trochu připomínal dnes již proslulého Johna Greena, v jistých momentech mi však byla daleko bližší.

Jedním slovem: Doporučuji. Chcete-li něco lehčího, asi tak středně hlubokého, mimořádně hezkého, zdaleka však ne přeslazeného, pak jste se právě dozvěděli o knize, která by vám mohla přirůst k srdci.

[1] COHNOVÁ Rachel, David Levithan. Dash a Lily: Kniha přání. Vyd. 1. Překlad Tomáš Bíla. Praha: CooBoo, 2014, 273 s. ISBN 978-80-7447-748-5. Str. 8
[2] Tamtéž str. 81
[3] Tamtéž str. 250
[4] Tamtéž str. 230