
Ženy neobyčejně obyčejné
- Recenze
- Vytvořeno 12. 12. 2014 2:00
- Autor: Tereza Zítková

Vídáme je každý den. Věčně někam pospíchají. Často s sebou mají jedno či více dětí, jsou ověšené taškami a ve tváři mají nervózní výraz. V hlavě se jim totiž honí seznam úkolů, který je často nekonečný a není možné ho splnit za jediný den. Přesto se ale o to den co den snaží. A kdo? Přeci manželky.
Slovenská spisovatelka s českými kořeny Táňa Keleová-Vasilková napsala román o ženách s názvem Manželky. V České republice ho vydalo nakladatelství Noxi v roce 2014. Hlavními hrdinkami jsou čtyři ženy, které se znají již od gymnazijních let. Neustále se ale vídají a jsou si navzájem dobrými přítelkyněmi. Každá z nich je svá, každá má své problémy a starosti. Dohromady ale tvoří celek, který dokáže společně překonat i ty nejhorší životní strasti.
Iva žije s Igorem a svou malou dcerou Viky, touží po druhém dítěti, ale bohužel se jí nedaří otěhotnět. Zároveň se bojí, že její vztah s manželem ztrácí jiskru, a není si jistá, zda a jak dlouho v tomto netečném prostředí ještě vydrží žít.
Diana je matkou pluku. Na světě má již tři potomky a čtvrtý je na cestě. Celý den má tedy o zábavu postaráno. Ráno vypraví dvojčata do školky, kam je odvede jejich otec, zbytek dne se stará o malého Péťu a domácnost, což v pokročilém stádiu těhotenství není žádná legrace. Její manžel Petr nechápe, na co si jeho žena neustále stěžuje, a často je nevrlý kvůli nedostatku sexu.
Michaela donedávna žila jako v pohádce, ale jen do té doby, kdy odmítla svému manželovi Vladovi druhé dítě. Od té doby jsou si cizí a vypadá to, že si manžel našel milenku. Michaela se tedy snaží najít smysl svého života v práci a své dceři Silvii.
Martina je jedinou svobodnou v tomto čtyřlístku. A i když se zdá, že je ve svém stavu spokojená, není tomu tak. Přála by si také někoho, kdo ji podrží, když jí bude špatně, někoho, s kým se bude moc podělit o své štěstí, a hlavně by chtěla potomka.
Každá z nich je jiná a každá má své problémy. Každodenně bojují se svým životem a snaží se mu dát nějaký řád a hlavně hledají způsob, jak být šťastné. Často se jim to ale nedaří, a proto jsou zklamané.
Autorka ve svém románu zachycuje období delší než rok. Ve vyprávění se střídají Iva, Diana, Michaela a také Martina. Jejich jednotlivé životy jsou jednou za čas proloženy společným setkáním, kde se navzájem snaží ulevit si a pomoci. Čtenář sleduje, jak hlavní hrdinky bojují se stereotypem, ale také jak zažívají radostné chvíle plné štěstí. I když na těchto manželkách není nic zvláštního, jsou svým způsobem jedinečné jako každá z nás. Proto se Manželky budou líbit zajisté každé čtenářce, jelikož se ve spoustě situací najdou a porozumí pocitům hlavních hrdinek.
Autorka dokázala zachytit obyčejné životy v neobyčejném příběhu. Čtenáře zajisté donutí zamyslet se nad vlastním životem a problémy. Je možné, že se dokáží poučit z chyb hlavních hrdinek a najdou způsob, jak být ve svém životě šťastní.
Knihu doporučuji všem manželkám, ženám, matkám, jelikož každá z nich denně bojuje se spoustou problémů, a přesto dokážou na své tváři vykouzlit úsměv svým dětem, manželům, matkám…a za to jim patří velký dík.
Ukázka z knihy:
Na jaře oslavili sedmé výročí svatby. Jejich dceři jsou dnes tři. Mezi těmi sedmi a třemi roky se stalo něco, co ji naplnilo tichou bolestí, která s ubíhajícími lety už sice nebolí až na krev, ale neviditelné jizvy hned tak nezmizí. Dnes by tu s Viky bylo ještě jedno dítě, možná holčička, možná kluk, skoro sedmileté, smálo by se a dovádělo. V září by měli malého školáčka a Viky by měla parťáka a necítila by se tak sama… Dítě, kvůli němuž tehdy před sedmi lety naplánovali tak narychlo svatbu.
KELEOVÁ-VASILKOVÁ, Táňa. Manželky. Praha: Noxi, 2014. ISBN 978-80-8111-199-0, s. 31.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...