Návrat Bílého vlka

Recenze

Vytvořeno 9. 12. 2014 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

Geralt z Rivie je zpátky. Spoustě milovníků fantasy žánru stačí tato prostá informace k tomu, aby se jim rozšířily zorničky a při první příležitosti vzali útokem nejbližší obchod s knihami. Náročnější čtenáři patrně chtějí vědět více. Tak tedy: Zaklínač je zpátky a stále ve skvělé formě. Nakladatelství Leonardo totiž vydalo dílo polského velmistra fantastiky Andrzeje Sapkowkého, jenž se po letech vrátil k postavě, která jej proslavila nejvíce, a to knihou Zaklínač: Bouřková sezóna.

Je to už 14 let, co v České republice vyšel nový příběh zaklínače Geralta. Za tu dobu sice byla publikována řada reedicí a Sapkowski vydal několik jiných knih, ale fanoušci bělovlasého hrdiny se museli spokojit s počítačovými hrami a na tištěné slovo na čas zapomenout. Kdo doufá, že Bouřková sezóna, obdobně jako zmíněné hry, naváže na románovou pentalogii, bude zklamán. Děj knihy je totiž zasazen někam mezi zaklínačské povídky do doby rozchodu Geralta s čarodějkou Yennefer z Vengerbergu.

Výchozí premisa nového příběhu není nijak originální. Geralt z Rivie během svého putování po světě navštíví přístavní město a centrum stejnojmenného království Kerack. Hned po vstupu musí odevzdat nástroje své obživy – dvojici bájných zaklínačských mečů. Je sice ujištěn, že mu budou hlídkou vráceny, jakmile opustí město, ale k jeho smůle se opak stane pravdou a někdo neznámý meče zcizí.

Nastínění příběhu vyvolává představu detektivky, případně akční honičky za neznámým zlodějem, ale Bouřková sezóna je mnohem více. Poměrně brzy je motiv pátrání po mečích odsunut na druhou kolej a legendární bijec nestvůr se zaplétá do intrik místních čarodějů i členů královské rodiny a odskočí si i daleko mimo město. Ve vyprávění nechybí snad nic, co by si mohli Sapkowského příznivci přát. Vlastně působí, jako by si polský spisovatel udělal obsáhlý seznam oblíbených ingrediencí zaklínačského dobrodružství a všechny je namíchal do jednoho koktejlu.

Je libo boj s nestvůrami, psychotické čaroděje, odporné mutanty, rasisty, přátelské proměněnce, královskou službu, vášnivý vztah s čarodějkou či klejícího trpaslíka? To vše vám Sapkowski poskytne a ještě mnohé navrch. Znalci jeho světa se však musí spokojit s jen pár známými hrdiny. V knize kromě Geralta vystupuje v důležité roli pouze bard Marigold, mnohé jiné slavné postavy se však příběhem mihnou, někdy jako důležití hybatelé děje, jindy jako pomrknutí na čtenáře znalé předchozích knih a povídek. Jednoduše je ale zastoupí noví hrdinové. Geralt tak nekoketuje s čarodějkou Yennefer, ale její kolegyní Lyttou Neyd a společníkem na cestách se mu nestane někdo z populární dvojice trpaslíků Yarpen Zigrin, Zoltan Chivay, ale havíř Addario Bach, jehož způsob mluvy pobaví stejně jako výrazy jeho slavnějších soukmenovců.

Životné postavy jsou jedním z nepřehlédnutelných plusů knihy, ale proti nim zase stojí roztěkaný děj. Román tak občas působí spíše jako slepenec několika povídek, ktré se více či méně doplňují. Nejlepším příkladem je samotné pátrání po mečích. Nejprve je prezentováno jako středobod vyprávění a několikrát je zmíněna nesmírná důležitost zaklínačských zbraní i pro samotného Geralta, ale vzápětí hlavní hrdina začne věnovat většinu svého času i energie zcela jiným věcem. Meče jsou takřka zapomenuty a teprve ke konci knihy je jejich problém stylem Deus ex machina, ostatně sám Sapkowski v knize rád vkládá mnoha postavám do úst latinské vzdělanecké výrazy, vyřešen. Chronologii vyprávění mírně narušují interludia na konci některých kapitol ve formě vypravování z pozdější doby nebo například dopisů a úryvků knih.

Nepřítomnost starých známých i množství různorodých motivů knize nijak neubírají na čtivosti. Sapkowski stále zvládá své řemeslo na výbornou a Geraltovy trampoty baví, ať se snaží zachránit posádku říční lodi před mocnou rozezlenou aguarou, nebo jen rozebírá rasové stereotypy s Addariem. Nezaměnitelným rysem zaklínačských příběhů jsou totiž i narážky na problémy současného světa, často podané s humorem i sžíravou ironií. Vše, co si Sapkowského čtenáři oblíbili, je i v Bouřkové sezóně.

Grafická podoba knihy je velmi dobře zvládnuta, může zamrzet jen absence vydání v tvrdých deskách. Uvnitř knihy se také nalézá asi deset povedených kreseb od Jany Komárkové zpodobňující nejdůležitější postavy.

Bouřková sezóna bez debat potěší všechny příznivce bělovlasého hrdiny. Kvalitou sice nedosahuje výšin nejlepších Sapkowského povídek, ale ostudu Geraltovi rozhodně nedělá. Přečíst si ji mohou bez obav i ti, kteří dosud znají Geralta jen z vyprávění nebo monitorů. Možná jim uniknou některé narážky, ale čtivý děj plný akce, humoru i vážnějších momentů jim to bohatě vynahradí.

SAPKOWSKI, Andrzrej. Zaklínač: Bouřková sezóna. 1. vyd. Petřvald u Karviné: Leonardo, 2014, 368 s. ISBN 978-80-7477-050-0.