Recenze: Knihy pro dospělé

Paměť jednoho národa plná mýtů a pravdy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
drak

Za časů vzdálených nám několik století se odehrává příběh Muže, který rozuměl hadí řeči, zobrazující střet pradávného a moderního světa v zemi Estonců, kteří tak stojí před volbou, zda se přizpůsobit či nezapomenout.

 

knihaAndrus Kivirähk popisuje svět mizící s příchodem křesťanstva, cizinců obdivovaných místními lidmi, kteří do země přinesli mnohé novoty a výdobytky doby. Těžkou práci na poli, stavovský systém a myšlenku celoživotní služby, těžce vydřený chleba pochybné chuti a maso jen pro vyvolené. Proti tomu stojí svobodný lid lesa, kterému netřeba lovu a zbraní, aby si obstaral potravu, protože zná hadí řeč, již všichni tvorové uctívají. Jenže život na vesnici je prostě v módě, takže zůstane jen jeden – ten, co vypráví svůj životní příběh.

Leemet se narodil ve vesnici, protože jeho otec byl omámen novotami z ciziny. Poté, co mu medvěd ukousl hlavu, vrátila se Leemetova matka s dětmi do lesa, protože vesnicí opovrhovala. A tak se Leemet od strýce naučí hadí řeč, skamarádí se se zmijemi, jak je to tu běžné, a prožívá své dětství i dospělý život v lese, pozoruje stoupající vliv vesnice, ztráceje v jejím stínu přátele a doufaje, že se jednou vrátí staré pořádky.

Zmije nemohou nikdy lidi úplně pochopit, třebaže mluvíme jedním jazykem. Chovají se k lidem jako k mladším bratrům, jež starší bratr milostivě naučil své tajné řeči, a oni teď ten drahý dar nesmyslně zahazují a dobrovolně se odsuzují k ježčímu či hmyzímu rodu. Hadi byli hrdí tvorové, nesnášeli tupost a lidí, kteří opustili les, jim nebylo ani trochu líto. Zřejmě už lidské pokolení vymazali z mysli jako sousto, jež spadlo do řeky a proud je rychle unáší pryč – je nenávratně ztracené. Odešli, tak ať! Hadi nepotřebují lidi, byli přesvědčeni, že se obejdou i bez nich. [1]

Ten moderní svět, z velké míry zosobněný vesnicí, se projevuje především hloupostí a naivitou jejích obyvatel, nekritickým obdivem ke všemu z ciziny a opovrhováním tím, z čeho vzešli. Dívky tu žijí v naději, že si jich jednou všimne nějaký rytíř, s nímž by mohly strávit jedinou noc na hradě, mladíci si zoufají, že se v zemi ještě nezavedla kastrace, protože eunuši jsou nejlepší zpěváci a ženské jim leží u nohou.

Starý svět je tvořen množstvím mýtů: je tu bláznivý žrec, který uctívá duchy ve stromech a obětuje jim tisíce veverek; je tu muž, který chová stovky vlků, připravených k osedlání ve velké bitvě; dva „lidoopi“, prastaří lidé, kteří chodí nazí a chlupatí a lozí po stromech; muž, který zvolna splývá s mechem; ženy, které přijímají lichotky medvědích milenců; obrovská ryba, spící na dně moře; větrověd, který svazuje bouře i vánky; zmije, které jsou lidem rádci a nejlepšími přáteli, a nejstrašnější hadí tvor, tajemná Drakóna, která někde spí a je nedosažitelnou nadějí zbylých lesních lidí. Je to svět mytický, ale rozumný a přirozený: Leemet ví, že obětovat žábu pokaždé, když jde k prameni, jak radí žrec, je hloupost, a stejně tak vymlouvá vesničanům hloupé pověry, jako je třeba víra ve vlkodlaky: vlk je vlk a člověk je člověk, nemůžou se přece jen tak zaměnit.

Co však ze starého světa nakonec zůstává, jsou právě ty hlouposti a pověry, zatímco opravdové, užitečné znalosti se vytrácejí. Proč dělat věci jednoduše, když to jde i složitě, nabízí se jako reakce na zatvrzelost vesničanů, opovrhujících pravdou, kterou jim Leemet chce vyjevit.

Kniha je vysoce čitelná, příběh plný zvratů, které přicházejí nečekaně a přitom zcela přirozeně, nenásilně. Leemetovo vyprávění je často bohaté na obrazy, mnohdy zahořklé a jindy plné krutých výjevů, přináší však i vtipné momenty. Příběh přesahuje pouhé vybájené vyprávění o době dávno minulé a ztracené, je zároveň varováním pro dobu tuto a ty příští, protože svět se mění, něco upadne v zapomnění, něco vypluje na povrch. Věk hadí řeči už je za námi, jednou bude zapomenut i tenhle nový svět se svými bohy a železnými muži a vymyslí se něco jiného. [2]

A člověk by si měl dávat pozor na to, co zapomíná a čemu se učí.

[1] KIVIRÄHK, Andrus. Muž, který rozuměl hadí řeči. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2011, 382 s. ISBN: 978-80-87162-78-1. Str. 125.

[2] Tamtéž, str. 380. 

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení