Pařížanky se přetvařují a nenosí baret
- Recenze
- Vytvořeno 21. 11. 2014 2:00
- Autor: Petra Šmejdová
Zapomeňte na to klišé s pruhovaným trikem, baretem, bagetou a bicyklem. Dnes už v případě Pařížanek platí snad jen ta rudá rtěnka. Právě proto, že už dávno padla většina představ o životě v Paříži a jejích obyvatelkách, rozhodly se čtyři zdejší kamarádky napsat knihu reflektující skutečnost. Titul Jak se stát Pařížankou…Ať už žijete kdekoli chce ukázat Pařížanky v jejich typickém prostředí se všemi jejich rozmary, módními i životními výstřelky.
Už při prvním prolistování kniha působí oproti jiným průvodcům odlišně. Je roztříštěná do rozmanité mozaiky témat a drobných kapitol, které zahrnují například jen několik slov a fotografií. Samozřejmě se zde dočtete o tom, co Pařížanka nosí, co má ráda, jak přistupuje k životu, kde nakupuje a kam chodí na vynikající jídlo. Vedle toho je ale velký prostor v knize věnován jejím náladám, pocitům a přetvářce.
Po bližším zkoumání zjistíte, že kniha je naprosto stejná jako Pařížanky, které vykresluje. Jak se stát Pařížankou je vcelku povrchní, afektovaný, sám do sebe zahleděný, roztěkaný, sebevědomý i zranitelný text o ženách ve městě nad Seinou. Ženy i kniha jsou posedlé dietami, postavou, rádoby přirozeně rozcuchanými vlasy a přírodním líčením, které korunují rudou rtěnkou.
Prohlíží si jídelníček. Pokaždé se jí přitom zmocní stejná myšlenka – tohle není jídelníček, ale zeměpisná mapa. Je to pěkně náročná, chaotická a komplikovaná cesta. S dietou je to stejné jako se prodírat džunglí. Ale stejně si nakonec bude muset vybrat, nesmí moc váhat, musí se při tom usmívat a hlavně by nemělo být vidět, že nad výběrem příliš přemýšlí.
Uzený losos.
Ne, špatný výběr. Snědla by všechny lívanečky i se smetanou. Losos je jen záminka. Kvůli svým chutím ještě nakonec přibere přes stehna. Měla by se hlídat. [1]
V knize mě velmi příjemně překvapily dvě kapitoly, které popisují Pařížanky z trochu jiného, pro mě lepšího úhlu pohledu. Kapitola s názvem Nejznámější Pařížanky nebyly odsud stručně popisuje příběh Marie Antoinetty, Josephine Bakerové, Romy Schneiderové a Jane Birkinové. Dvě Rakušanky, Angličanka a Američanka totiž dokázaly dobýt srdce Francouzů snáze než většina Pařížanek dohromady. Druhá pozoruhodná kapitola Pařížanky jménem Simone zase popisuje osobnosti takového formátu, jako byly Simone Veilová, Simone de Beauvoir a Simone Signoretová.
Ve srovnání s tím mě příliš neoslovily kapitoly věnující se melancholii neboli smutku bez důvodu, dietám, plastickým operacím a radám, jak přimět muže k žárlivosti. Ze všeho nejvíc je však přítomná přetvářka, kterou Pařížanky běžně používají nejen v kontaktu s muži, ale podle všeho i se sebou. Příklad prvního typu přetvářky najdeme ve výše uvedené citaci, druhý typ přetvářky se hodí na kapitolu, ve které autorky jmenují seznam knih, které by měla mít každá Pařížanka doma, aby působila inteligentně a sečtěle, aniž by je kdy vzala do ruky. Rady, jak být nepřístupná, chladná, arogantní a nezdvořilá pak už naprosto logicky zapadají do celého konceptu této knihy.
Rozhodně nejde o souvislý příběh s typickými rysy běžného textu. Úvod a závěr byste hledali marně. S ohledem k žánru, který se nejvíce blíží průvodci životním stylem, to ale není zas až tolik zásadní. V knize najdete situace naprosto postavené na hlavu i ty, které zná snad každá žena ze svého všedního života. Občas vás tak při čtení knihy Jak se stát Pařížankou napadne, že podobné věci zažíváte také, jen o nich nepíšete knihy. Je mi jasné, že titul je třeba brát s trochou nadsázky, ale i tak si z něj můžete něco odnést. Určitě se inspirujte několika zajímavými informacemi a radami a ty, které vám zrovna po chuti nebudou, nechte být. Vzhledem k tomu, že se tato kniha velmi zalíbila časopisu Vogue, se jí zase jednou podařilo posílit kult Paříže a jejích obyvatel. Já jsem se prozatím rozhodla zůstat tím, kým jsem, přesně tam, kde jsem.
[1] BEREST, Anne, Audrey DIWAN, Sophie MAS a Maigret CAROLINE DE. Jak se stát Pařížankou...Ať žijete kdekoli. 1. vyd. V Brně: Jota, 2014, 269 s. ISBN 978-80-7462-643-2.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...