Recenze: Knihy pro dospělé

Igelitkové pivo

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

„Vono se to má tak, že si ho [mládí] člověk může prodloužit až do třiceti,“ objasňoval Blafy. „Pak je z něho rovnou bezdomáč.“ [1] Prodloužené mládí v pojetí tří hrdinů Rimminenova románu Igelitkové pivo spočívá v bezstarostnosti jejich životů. Netrápí je zodpovědnost, povinnosti, domluvené schůzky ani ubíhající dny. Snad jen aby bylo na pivo. A kafe.


knihaNic jim nebrání žít své životy tempem, které jim vyhovuje. Maršál tráví většinu svého času spaním, a když mu to okolnosti nedovolují, alespoň se zasní. Podnikavý Blafy by si opravdu chtěl zahrát kostky. A Henninen… tomu by ke štěstí stačila jen trocha lásky, ale dnešek mu hází klacky pod nohy.

Igelitkové pivo, pojmenované po experimentu v jedné z Blafyho historek, začíná popisem slunečného rána na jedné z helsinských ulic, kde projíždějí auta, lidé spěchají do práce nebo pijí první kávu a nějaký podivný stařík obtěžuje kolemjdoucí. A taková je celá kniha – jako kofein a ostré ranní slunce.

Dalo by se říct, že se toho v románu moc nestane. Maršál si dá ráno kafe, přitom se přidají oba kamarádi. Pak se zvednou, jdou někudy někam jinam, odtud se zase někam přesunou, občas si někde dají pivo nebo kafe a pokračují v bloumání, až je nakonec nový den a kniha skončí.

Jestli si potrpíte na spletité děje plné dobrodružství a zvratů, asi vás kniha nezaujme. Kniha plyne v líném tempu odpovídajícím Maršálově spavosti, z nějž sem tam vystřeluje krátká akce. Ale že se moc nestane, neznamená, že se nic neděje. Jejich bloumání je totiž proniknuto ději velkými i malými: nejde jen o občasné nehody hlavních hrdinů během všeho toho chození a drobné příhody kolemjdoucích, dějovostí překypují i snové vize, zprostředkující úvahy i události, zevrubné popisy okolí plné nápaditých přirovnání či líčení nedějových situací, zaměřené na detaily. A to vše je prodchnuto nenápadným humorem, který vás sem tam přinutí se zasmát.

Nejde ani tak o vtip situační, příhody jsou spíše tragikomické. Zábavná je právě vynalézavost jazyka, ať už ji přiřknete autorovi nebo překladateli (Vladimír Piskoř).

Vrabčáci poskakovali mezi stoly s poněkud přehnanou nebojácností a odhodlaností vzhledem k tomu, že ve skutečnosti se na nic jiného než prosté poskakování nezmohli. Na druhé straně ulice ve třetím patře domu, který vypadal jako po bombardování, seděla černobílá tlustá kočka a dívala se na všechno svrchu tak klidně, že si o ní člověk musel pomyslet, že má buď železné sebevědomí, nebo přinejmenším bezpečnostní řetízek. [2]

Nemusíte znát Helsinky ani Finy, abyste se vžili do kůže těch tří, někdo by řekl vagabundů, flákačů či ochlastů. Můžete se ptát: vyhovuje jim to, nebo jsou jen ztraceni v kolotoči naprosto stejných dnů, chybí jim vůle něco s tím udělat, někam se pohnout, vydat se do neznáma? Chcete-li, můžete si z knihy vytáhnout zprávu o současné situaci mladé finské generace, vzdělat se v helsinském místopisu nebo se naučit, jak nejlépe strávit den na ulici – pokud ale nic takového nemáte v úmyslu, kniha skvěle poslouží jako prosté odreagování od světa, kde všechno musí mít nějaký cíl nebo opodstatnění. Prostor Igelitkového piva totiž slouží k žití a nic víc nevyžaduje.

[1] RIMMINEN, Mikko. Igelitkové pivo. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2010, 268 s. ISBN: 978-80-87162-75-0. Str. 87.
[2] Tamtéž str. 78.

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení