Recenze: Knihy pro dospělé

Prázdnota v hlubinách nicoty

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Antiutopie. Rozklad společnosti. Naražení do mezí, které nelze překonat. A pokud přesto, tak za cenu ztráty vlastního lidství. Požírání mršin, požírání uhynulých těl lidí, s kterými člověk mohl před okamžikem handlovat o trochu jídla, vládní neschopnost, nekonečné represe, ohrožení, smrt na každém kroku. Beznaděj. Ta hrozivá, nesnesitelná, ohavná a šeredná. Vždyť naděje, ta neumírá, protože umírá poslední a s ní zhasíná i život. Antiutopie. Vypsání jemnosti a křehkosti našeho světa, naší reality poukázáním na její snadné zničení. Paul Auster, svého druhu spisovatel, sepsal knihu V krajině posledních věcí. Kniha má nálepku antiutopie. A měla by tedy být jakýmsi způsobem sociálně kritická, měla by vymlouvat člověku jeho pevné usazení se v sedle jeho reality.


knihaDo které spadá kniha škatulky antiutopií? Do politické? Do survivalové? Nebo do citové? Do žádné a zároveň do všech. Což je její největší a podstatná chyba.

Anna Blumová se vydá hledat bratra do města, které je, z důvodů nám neznámých, v troskách. Nic v něm nefunguje, snad krom represí vůči obyvatelstvu. Není co jíst, není kam se schovat, nejsou zajištěny základní služby jako voda, distribuce, elektřina. Ve městě je chaos, řízený jen zdáním vlády. Zdáním? Zdáním. Funguje policie, fekál a pohřebáci. Zbytek je na lidech, kteří se jako stíny plouhají ulicemi a hledají „poklady“, které lze prodat překupníkům a za stržené si koupit nějakou tu pochutinu. Poklady tu reprezentují věci typu kalhoty, neporušené krajky, cigarety, lžíce, tužky, papír, cokoliv pro nás obyčejného a upotřebitelného.

V knize je k mání široký a podrobný popis vyvstalého světa, který nemá daleko k apokalypse. Vše je na hraně. Každý krok může skončit zabitím, znásilněním, okradením nebo prostým zbitím. Lidé jsou si nepřáteli. Spolupráce je možná jen stran výhodněji provedeného zločinu. Člověk jako kdyby četl popis naší reality, není-liž pravda. Celý děj je odvyprávěn formou dopisu kamarádce, která zůstala žít v nedefinovaném, ale očividně rozumnějším světě, nežli je samotné město.

Může se zdát, že kniha V krajině posledních věcí je nervy drásající. Postapokalyptický thriller, o kterém se čtenářovi bude ještě týdny po dočtení zdát. Není tomu tak. Kniha je, mírně řečeno, ukecaná. Nedává člověku zažít vzrušení z rychle a temně pádícího děje, ale zároveň mu upírá i jakýkoliv zásadní myšlenkový zápřah. Jen plyne, jako cestopis z Ugandy, z ulic plných nesnází a bídy, ale vše popsáno bez citu, bez prožitku. Jako kdyby onen cestopis psal cestovatel skloněn nad Google mapami. Jako kdyby neprožil to, co popisuje. Autor beletristické knihy musí dokázat svým fabulacím dodat život. Musí dokázat své postavy rozhýbat, oživit. Nestvořit jen Annu Blumovou, ale stvořit TU Annu Blumovou, což se Austerovi nepovedlo. Po hříchu nikoliv. Z celého psaní byla cítit umělá konstrukce, jakási znuděnost dějem. Mlácení prázdné slámy.

Na co by mohl autor v knize teoreticky narážet? Nějaké skryté sdělení, ukryté za množinou slov a vět? Ukrytou za zdáním pouhého děje? Mohl poukazovat na náš svět, na jeho bezradnost, násilnost, příchylnost ke zločinu a pohrdání bližním? Ano, jistě, mohl. Proč by ne. Mohl ukázat svůj smutek nad slabostí vstřícnosti, smutek nad marností lásky? Ale jistě. Mohl se pohoršovat v náznacích nad terorem skutečných vlád vytvořením fiktivní? Nu ano. Ale to vše, pokud to měl autor vůbec v úmyslu, mohl udělat elegantněji, nastříkané do lepších slov, do lepšího děje. Neudělal to.

Kniha končí slovy: „Tady Anna Blumová, tvoje kamarádka z jiného světa. Až dorazíme tam, kam máme namířeno, zkusím ti zase napsat, slibuju.“[1] Doufejme, že svou výhružku autor nemyslel vážně a nechá neuměle stvořenou postavu a její souputníky v blaženství odpočívat.

[1] AUSTER, Paul. V krajině posledních věcí. Vyd. 1. Praha. Prostor, 2014, 200 s. ISBN 978-80-7260-302-2.

 

Soutěže

Aktuality

  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  
  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení