Korejská mlékokáva a bezohledná manipulace

Recenze

Vytvořeno 3. 10. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Spisovatelka Markéta Hejkalová již ve svých předchozích knihách zpravidla spojovala téma milostných vztahů s tématy politických intrik, nepozorovaně ovlivňujících život celé společnosti. Není žádným překvapením, že její nejnovější kniha se nese v podobném duchu. Její název - Rudé paprsky severního slunce - leccos naznačuje, alespoň nám, kterým rudá evokuje něco jiného, než jen sytou a teplou barvu.

Profesor Toman dostane lákavou nabídku, na půl roku může odjet do Soulu přednášet na místní univerzitě. Jeho žena se rozhodne jet s ním, cítí šanci oživit jejich skomírající manželský život. Osudy české rodiny jsou samozřejmě jednou z nejdůležitějších dějových linek, manželská krize představuje vděčné téma pro literární zpracování. V postupném odcizování se kdysi blízkých lidí latentně dřímá obrovské drama. Markéta Hejkalová jej dokáže uchopit a tlumočit svému čtenáři. Román je možné postavit čistě na takovém tématu, ale Rudé paprsky severního slunce nabízí více. Druhá linie - v podstatě stejně důležitá - poskytuje pohled na mezinárodní intriky a ovlivňování veřejného mínění. Autorka vychází z myšlenky, že pro totalitní stát je nesmírně důležitý pozitivní obraz, byť třeba drobná zmínka vylepšující negativní dojem. Lidský život naopak důležitý není. K hlavním dějových liniím přistupují další - Češka provdaná do Finska, agent Severní Koreje a jeho pomocníci, utečenci, z nichž každý má svůj příběh a část z něj je vždy v knize zachycen.

Dokážete s jistotou říct, která Korea je totalitní a která demokratická? Severní, nebo Jižní? Ze zkušeností vím, že mnoha lidem rozlišení dělá problémy a pletou si místo, kde po dlouhá léta úřaduje rodina Kimů. Pokud k nim patříte, může pro vás název Rudé paprsky severního slunce představovat skvělou mnemotechnickou pomůcku. A právě totalitní Severní Korea hraje v příběhu hlavní roli. Její agenti se velmi komplikovaným způsobem snaží realizovat plán, jenž by tuto zemi ukázal jako místo pro šťastný život bez negativních dekadentních vlivů západní společnosti.

Takové hry se hrají bez našeho vědomí, možná skutečně probíhají, s určitostí to však nemůžeme říct, o to snadněji a raději však spekulujeme. Spekulace Markéty Hejkalové nenesou známky konspiračních teorií, v nichž vlády tajně komunikují s ufony či zatajují hrozící srážku s obřím kosmickým tělesem. Snahy o vylepšení obrazu jakéhokoliv státu probíhají neustále na všech stranách a bezohlednost, s níž vlády postupují, není jen doménou totalit.

Čtenář si může vybrat, v čem bude spatřovat hlavní těžiště knihy, obě témata jsou dobře vyvážená. Markéta Hejkalová patří mezi empatické autorky, její pochopení vnitřního světa žen jde do hloubky, alespoň pokud mohu soudit. Naopak motivace a pocity muže - doktora Tomana - vidím jako trochu ploché. Neodolá první příležitosti k nevěře, schová si účtenku z hodinového hotelu, jeho pocity jsou nejasné.

Romány Markéty Hejkalové mají některé společné znaky, na něž se můžeme spolehnout. Jedním z nejnápadnějších je způsob, jakým se autorka chová ke svým hrdinům. Zatímco v thrillerech se postavy ocitají v ohrožení, na pokraji možnosti přežití, trpí, bojují, objevují v sobě netušenou fyzickou a psychickou sílu, postavy Rudých paprsků severního slunce mají v podstatě pohodu. Nejhroznější události téměř nevnímají, ty se odehrávají v pozadí, mimo ně, pokud na ně dolehnou, pak jen marginálně a náhodně. V prostředí drsných thrillerů, předhánějících se v násilí a nechutnostech, se jeví takový přístup jako velmi příjemný. Ovšem může představovat zklamání pro ty, jež si nedokážou představit knihu bez napětí, vystupňovaného až k absurditě.

Markéta Hejkalová se knihou Rudé paprsky severního slunce pustila do odvážného projektu. Zobrazit Asii z pohledu Evropana není tak velký problém, k tomu v krajním případě stačí přečíst několik cestopisů, zhlédnout nějaký ten film, ale pokusit se vžít do kůže Korejce se může jevit jako trochu riskantní. O totalitě něco víme. Žili jsme v ní a její pozůstatky pozorujeme okolo sebe stále. O režimu Severní Koreje víme velmi málo, o mentalitě lidí, kteří v ní žijí, ještě méně, přesto se autorka tomuto tématu zcela vyhnout nemohla. Dokázala je však pojednat decentně a uvěřitelně. A co mlékokáva z titulu recenze? Tu v textu opravdu nepřehlédnete.

HEJKALOVÁ, Markéta. Rudé paprsky severního slunce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2014. ISBN 978-80-86026-61-9.