Recenze: Knihy pro dospělé

Jsem u Fanuly. Všechno je v pořádku...

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
divka

Román podle skutečného příběhu o lásce, naději, odvaze, transportech, terezínském ghettu a o tom, co válka napáchala v srdcích těch, kteří přežili, vyšel v roce 2014 pod názvem Tylda (vydání - Knihovnice.cz). Autory jsou Richard Pachman a František Pachman. Na obálce se na nás usmívá mladá žena, její oči se lesknou laskavostí a očekáváním. Jak souvisí naše osudy s lidmi ze zažloutlých fotek? A kdo kolem nás může být příští Tyldou?

 

knihaKniha Tylda vypráví o rodině, která by mohla být ta vaše - kompaktní, milující, jemná a skutečná. Osudy Franty, Tyldy a jejich syna Fanuly nemohou zůstat nepovšimnuty. Prožití něčeho tak hrůzného, jako je vyhnání z domova, zbavení veškerých osobních věcí, nucení lidí žít ve špíně, vších a tyfu, s obavami o svoje blízké, je nelidské. Zejména pro to, že ukazuje mašinerii nenávisti a ignorance.

Tylda vše nese s jakousi zdánlivou lehkostí, protože ví, že jí vlastně nic jiného nezbývá. Jména na seznamech jsou jen souhrnem písmenek a čísel. Nic neříkají o tom, kdo rád hrál na housle, pěstoval ředkvičky nebo četl Kanta. U Tyldy pozoruji v průběhu románu různé postoje - od přijetí situace, ke lpění na cti a lásce k rodině. Vše z toho je pochopitelné. Tohle udržuje člověka při smyslech, schopného reagovat na rychle se měnící okolnosti v dobách, kdy se člověku zatočí hlava z turbulence, s jakou se obrací vaši sousedé proti vám. A je jedno, jak to nazvete. Jednou to byly Norimberské zákony, příště se to bude jmenovat jinak, výsledek bude stejný - prořídlé zástupy lidí, kteří museli sáhnout hluboko do nitra, aby našli odpuštění a s novým nádechem vykročili vstříc tomu „tady a teď“. Kdo by chtěl vzpomínat? Tylda ne. A my? My si stále říkáme, že se nás to tolik netýká...

Kdybych měla shrnout, co pro mne kniha Tylda znamená, mohla bych to všechno nejsnadněji sdělit několika slzami, které by šly známou cestou. Znáte ten tlak za hrudní kostí, kdy máte pocit, že se vám zavírá krk? Když vychladnou dlaně, když máte pocit, že za stydkou kostí cítíte zaťatá střeva? Když slzy netečou z očí k nosu, ale přímo do posledních konečků článků na prstech. Smutek ze světa. Destrukce, marnost, ignorace... Je jedno, zda mluvíme o Kalevi Liva, či Tikrítu. Nenávist nezná vyznání. Nenávist s sebou bere všechno a všechny. Jen se nám v té rovnici nenávisti mění x a y.

Jestliže existuje anatomie války, pak musí existovat i anatomie přežití. Lidé jako Tylda a její rodina jsou těmi, které bychom měli ctít a pozorně sledovat. Klišé, která bychom měli rozpoznat... Třeba 'show pro Červený kříž' v Terezíně (ghetto není nezdravé, má kavárnu i zahrádku...). Taková místa jsou předpeklím. A všichni čerti mají volno, jejich práci převzal člověk. Jen zavřete oči a představte si obličeje dětí, které neměly právo vyrůst, ženy, které nemohly obejmout svoje rodiče, muže, jejichž krev spláchla prach u cest. Jsou jich stovky, tisíce, miliony... Lidé, kteří museli přemýšlet, jestli raději stát nebo sedět, když na ně někdo pustil cyklon B ze sprch. A víte, co je nejhorší? Ti lidé ze zažloutlých fotek jsou už dávno pryč, ale svět už vyrábí další příběhy. A my sedíme a koukáme a říkáme si něco o tom, že je to daleko. Zatlačujeme strach a bolest do nenávisti vůči uprchlíkům, přitom netušíme, kdo z nich byl třeba operním pěvcem, zelinářem nebo baletkou. Naštěstí vždy existují lidé, kteří vás svezou stopem do Kojetína. Faráři, kteří vám pověsí tašku s jídlem na kliku a manželé jako Franta, kteří věří ve shledání. Dnes bez úryvku.

PACHMAN, Richard a František PACHMAN. Tylda. Vyd. 1. Praha: Knihovnice.cz, 2014, 291 s. ISBN 978-80-87362-20-4. 

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení