Šance pro Lužické Srby

Recenze

Vytvořeno 13. 10. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Jakým způsobem posuzovat literaturu psanou v jazyce národnostní menšiny bojující o své přežití? To je otázka, která se vnucuje při četbě útlé knihy nazvané Návrat vodníka a jiné pohádky pro dospělé, jejíž autorkou je Ingrid Hustetowa. Na první pohled by se zdálo, že pohled na literaturu může být jen jeden, často se ten či onen nechá slyšet, že literatura je buď dobrá, anebo špatná. Toto moudro, ač uznávám, že má své racionální jádro, velmi zjednodušuje a svědčí o blahosklonné přezíravosti toho, kdo je vyslovil.

Ingrid Hustetowa je německá autorka píšící dolnolužickou srbštinou. Jde o řeč pomalu mizející a pokusy o její záchranu, stejně jak je tomu i u jiných menšinových jazyků, vyžadují obrovskou energii a nadšení. Nejde snad o podporu ze strany jednotlivých vlád, občas se najdou peníze na zachování národního dědictví, svízel spočívá v lidech. Aby se jazyk udržel, je potřeba, aby jím někdo hovořil, zpíval, nebo dokonce psal. Chtít po lidech, aby se učili něco, co není potřeba, čím se neuživí, čím si nezískají popularitu, je práce pohybující se na hranici nemožnosti.

Rodným jazykem Ingrid Hustetowe je němčina. Přesto si jako své poslání zvolila udržení jazyka, který se nejprve musela naučit. Jedna z jejích aktivit je její vlastní literární tvorba. Český čtenář má nyní možnost seznámit se s několika jejími texty. V knize Návrat vodníka a jiné pohádky pro dospělé nalezneme drama Vodník, povídky Trampoty starého auta, Rozbitý prsten, Procházková lávstory, Malá slečna Tříska a několik haiku. Úvodní drama vychází z autorčiných vlastních zkušeností. Jedním z témat jsou právě snahy o zachování lužické srbštiny a vztah mladých lidí k ní. Není potřeba zdůrazňovat, jak jsou právě mladí lidé pro budoucnost národnostní menšiny důležití a jak křehký je jejich zájem. Pohádky a pověsti představují další důležitý moment dramatu. Odtud název Vodník. Zapojení mytického tématu nevyznívá nikterak výrazně, spíše jako uměle implantované do základní linky. Tou je hledání místa v životě. Student Tomáš je hledá marně, působí jako prototyp člověka, který má sice pevné zásady, ale nemá je na čem stavět. Připomíná rozervané postavy, s nimiž se často setkáváme v neorealistických filmech.

Povídky zaujímají v knize menší prostor, proti dramatu se jako kdyby krčí v koutě. Drobné práce využívají personifikaci, věci se stávají vypravěči, přitom odhalují epizody ze života lidí okolo nich. Rozbitý prsten staví na pozorování nálady v prostoru, v němž propukají bouřlivé emoce.

Autorka, jak sama přiznává, má ráda haiku. Kombinace němčiny, lužické srbštiny a staré japonské básnické formy je poněkud zvláštní a připomíná příslovečného kočkopsa. Smysl takové kombinace jsem nepochopil. Jediné, co považuji v tomto případě za zajímavé, je to, že autorka napsala dvě verze - lužickosrbskou a německou. V překladech jsou uvedeny obě. Rozdíl v pojetích se bohužel stírá českými překlady, není tedy možné srovnat, v čem se liší způsob uvažování autorky v jednotlivých jazycích.

Knihu doplňuje rozhovor s autorkou, doslov a poznámky k českému vydání. Z nich velmi dobře vysvítá, jaká je situace mezi lužickosrbskou národnostní menšinou a jaké jsou její perspektivy. Autorka cítí mírný optimismus a podle ní má tato skupina šanci přežít i nadále.

Pokud hodnotíme tvorbu Ingrid Hustetowe striktně z hlediska literárního, máme před sebou slušné, ale nekoncepční pokusy, jež by asi ve velmi silné konkurenci začínajících autorů, která vykazuje opravdu vysokou úroveň, neobstály. Díváme-li se však na knihu jako na výsledek snahy o zachycení současného dění mezi Lužickými Srby a úspěšnou aplikaci jazyka v uměleckém projevu, musíme konstatovat, že kniha úspěšně splnila svůj cíl.

HUSTETOWA, Ingrid. Návrat vodníka a jiné pohádky pro dospělé. 1. vyd. Hradec Králové: Milan Hodek, 2014, 80 s. ISBN 978-80-87688-21-2. 

Komentáře   

 

+1 Prosadit se může jenom Sisyfos. — Bohuslav Kočárek 2014-10-13 23:00

Z vlastní zkušenosti vím, že kvalita díla v očích těch kteří ho četli neurčuje jeho pozdější oblíbenost a úspěch.
Děvče se pustilo do boje s větrnými mlýny. Není-li přehršel srbů lužicky hovořících, nemůže být ohlas čtenářů. Splnila si svůj sen, ale je třeba napnout síly směrem kde úspěch čeká. Napsal jsem také díklo, v jazyce českém, tedy v němž čtenářů je, no mnoho. I přesto, že je to jazyk rodný, tak fanfáry zatím moc neznějí. Chci tím říct, že pro dobrý pocit je taková realizace přínosná, ale pro prosazení se v literatuře a o to také jde, je to marginální. Přál bych ji, no věřte i sobě, aby se jako začínající autorka prosadila.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments