Recenze: Knihy pro dospělé

Bezostyšná hanebnost bytí

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
il

Thomas Bernhard pohrdal vlastním národem, národním uvědoměním, tou láskou k rodné hroudě, která připomíná víc výkal nemocného psa, nežli objekt vhodný k obdivu. V době psaní románu Vyhlazení se v Rakousku stal prezidentem bývalý člen wehrmachtu Kurt Waldheim, který tvrdil, že byl hned v úvodu své válečné kariéry zraněn a odvelen, což právě v roce 1986 bylo dokumenty vyvráceno (včetně fotodokumentů, na kterých Waldheim s úsměvem pózoval u oběšenců a mrtvol). Ač na něj byl činěn veřejný nátlak, aby po tomto odhalení odstoupil, Waldheim na své pozici tvrdošíjně setrval a doprezidentoval až do závěrečného gongu svého volebního období. Kniha Vyhlazení Thomase Bernharda o této kauze neřekne slova, a přesto z ní lze cítit ona příchuť vražedné minulosti Rakouska, té obojakosti politiky, která by vás samou láskou nejradši znásilnila a rozčtvrtila. A prodala se slevou ve výprodeji.


knihaThomas Bernhard Rakouskem pohrdal. Nenáviděl ho. Jeho nenávist byla až obsesivní. Nezvladatelná. Požírající. Nepohrdal historií Rakouska, ale jeho přítomností, jeho malostí a bezvýznamností. Jeho hospůdkami, kde to vřelo nacionálním socialismem, kde, kdyby to nebylo trestné, zdravilo by se řízným Heil Hitler. Nenáviděl Rakousko stojící na své historii, která světu dala, co mu dala. Důkaz malosti je ukazování na vlastní velikost. Ten ukazováček s krví za nehtem šťourající se v Mozartově výkalu. Ten štítivý národ podavačů cihel. Ta bída ducha. K zblití.

Kurt Waldheim, nacista, který se stal generálním tajemníkem OSN, tedy v organizaci, která by měla zajišťovat mír a soulad mezi národy. Vystřelil si Waldheim na zajatce? Oddělal nějakou tu vzpurnou veš, která se příčila režimu? Byl dobrým prezidentem? Idiotská otázka. Proč zmiňuju Waldheima, když s knihou neměl nic společného? Waldheim byl prototypem člověka, Rakušana, o kterých Bernhard psal a kvůli kterým pohrdl tolik svým národem.

V románu Vyhlazení je děj jen náznakem. A není ho zdaleka ani třeba. Bernhardova tvorba nepotřebuje děj, protože je postavena na myšlenkách, na psaní, na slovech. Vždyť půlku knihy stráví hlavní postava skloněna nad třemi fotografiemi, překrývá jednu přes druhou a vede obsáhlý a bolestný monolog, vyprávění k němému posluchači, pláč nad vlastní rodinou, nad vlastním národem.

Je Vyhlazení bezbřeze beznadějné a depresivní? Ani vzdáleně. Bernhard hledá a nachází krásu prostých lidí, nalézá jejich mírnou existenci, která jde, ztělesněna ve Vyhlazení profesí zahradníků, okopat svůj díl života, aby rostliny daly úrodu, aby květy zavoněly a prozářily svět barvami. Na druhou stranu jsou zahradníci pohrdáni a udupáváni vyšší kastou mysliveckou, zpitými řezníky lesa, odulou odrůdou vrahů z potěšení, ze sportu, z lásky ke smrti. Poslední kastou je pak rodina. Zkostnatělá deprimovaná hovada, jejichž potěšením je ponižování života a jeho zavírání do sklepení.

Bernhardova řeč stránkami plyne, bez přestání se vracející zpět a hledající v prvních slovech slova poslední. Není to lehké čtení, čtenáři není předloženo předžvýkané. Surová a syrová smršť slov. Bernhard popadl charaktery popisovaných postav a rozpitval je v nebývalé míře až na atomy, kde hledal původce všeho toho hnití. Zjistil, že všichni hnijeme. Zvnitřku. A v čím dál větší míře.

Kurt Waldheim byl možná dobrým prezidentem, přesto před tím tři roky střílel do nevinných lidí, byl možná dobrým tajemníkem OSN, ale střílel do nevinných lidí. Bernhard mu byl věčně se ozývajícím svědomím. Nelze zahodit vlastní minulost jen proto, že přestala být pro současný politický diskurs vhodná. Vyhlazení je geniální kniha. Dokonalá kniha. Nádherně ohavná kniha.

BERNHARD, Thomas. Vyhlazení. Vyd. 2. Praha. Prostor, 2014, 496 s. ISBN 978-80-7260-301-5.

 

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení