
Když svoboda znamená všechno
- Recenze
- Vytvořeno 5. 7. 2014 3:00
- Autor: Tereza Zítková

Když se řekne jméno Jiří Kajínek, okamžitě všichni vědí, o kom je řeč. Jedna z nejznámějších vězněných osobností současnosti je často probírána v médiích. To ale ponechám stranou a soustředím se na knihu, na které Kajínek pracoval spolu s redaktory Fragmentu.
Kniha, jež nese příznačný název Můj život bez mříží, mapuje celý život Jiřího Kajínka ‒ od dětství až do dnešních dní. Kromě vyprávění, které má na svědomí právě Kajínek, nalezne čtenář v knize také bohaté ilustrace v podobě soukromých fotografií a také poměrně rozsáhlý rozhovor, ve kterém se redaktor ptá Jiřího Kajínka na různorodé otázky z mnoha tematických oblastí – od vkusu na ženy přes oblíbené knihy až k názorům na křesťanství.
Jednotlivé kapitoly jsou uvedené určitým Kajínkovým citátem a v mnoha případech také tímto citátem kapitola končí. Každá kapitola se pak věnuje určitému období jeho života. Čtenář se dozví, jak Kajínek trávil své dětství, jak se rozhodoval, kam půjde studovat na střední školu, a proč nakonec nešel na práva. Bylo zajímavé sledovat, jak se malý kluk chytající ryby mění v adolescenta, který se učí hrát karty, a stává se mužem, který vykrádá byty, aniž by obyvatelé poznali, že se do nich dostal.
Osobnost Jiřího Kajínka je velice zajímavá. Na jednu stranu se živil krádežemi a často tak někomu udělal škodu, na druhou se ale vždy snažil myslet na druhé a nikdy za to nic nechtěl. V městečku, kde vyrůstal, byl považován za hrdinu, jelikož mnohokrát zachránil život topícím se lidem. Tento fakt se ale jeho rodiče dozvěděli vždy až ve chvíli, kdy jim rodina zachráněného přišla poděkovat. Když otevíral byty a věděl, že by rodina mohla něco získat u pojišťovny, poškodil zámek tak, aby bylo zřejmé, že se do bytu někdo dostal násilím. Dobré povahové vlastnosti tedy převažují nad těmi špatnými. Čtenář se často musí usmívat nad jeho dobrosrdečností, hlasitě smát při veselých historkách a přemýšlet nad spravedlností při líčení jednotlivých případů.
Na knize jsem velice ocenila fakt, že byl zachován autentický jazyk tohoto zajímavého muže i s jeho typickými emotikony v psaném textu. Ten tak působí autenticky a velice věrohodně. Pro čtenáře je také snazší si představit člověka, který se opravdu cítí nevinen a stále doufá, že bude jednou spravedlnosti učiněno zadost. Rozhodně ale nečekejte zlomeného člověka, který jen lká na svůj osud, naopak je to člověk, který je věčným optimistou a bez úsměvu na tváři ho uvidíte málokdy.
Knihu doporučuji všem, kteří by chtěli poznat Jiřího Kajínka opravdu zblízka. Netuším, kde je pravda a zda se opravdu Jiřímu Kajínkovi podaří jednou vyjít z věznice jako svobodnému člověku, vím ale, že je v něm něco dobrého, něco čemu se dá věřit.
Ukázka:
Když jsme byli malí, chodili jsme do lesa, sbírali jsme všechno možné, ostružiny, maliny; houby nám rostly přímo u chaty. Jen jsme vyšli z chaty, byly všude. Dokonce jsme jezdili na rybníku na loďce a jen tak jsme sbírali houby ze břehu, ani jsme nevylézali z loďky. Sestra to teď má jako takovou rehabilitaci, chodí po lese a pořád sbírá houby. Je tím posedlá. :) [1]
[1] KAJÍNEK, Jiří. Můj život bez mříží. 1. vyd. Praha: Fragment, 2014, 175 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-80-253-2110-2.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...