
Slavný život, slavná smrt
- Recenze
- Vytvořeno 3. 7. 2014 3:00
- Autor: Pavla Huřťáková

O Marii Antoinettě bylo již řečeno mnohé. Přesto žádná slova nemohou vystihnout tragiku jejího života, který byl pestrým kolotočem. Oceánem neporozumění, jímž se snažila se ctí proplout. Že jí nesluší nejrůznější hanlivé přívlastky, na něž jsme zvyklí z hodin dějepisu, jsme už také na těchto stránkách psali. Neboť Juliet Grey nás obohatila již dvěma tituly: Raná léta ve Versailles a Soumrak rozmařilosti, jejichž recenze jste si na našich stránkách mohli také přečíst.
Závěrečný svazek trilogie o nešťastné francouzské královně, nazvaný Strmý pád, nás zavádí do nejtěžších okamžiků ženy, jež si svůj osud nevybrala. 5. října 1789 se začala přepisovat dosavadní historie královského rodu a celé Evropy. Rozvášněný dav vtrhl do královského sídla a požadoval hlavu královny. V tu chvíli ji sice nedostal, ale bylo souzeno, aby mu bylo vyhověno. S úskalími, kdy se z nejmocnější ženy ve Francii stala pouhou občankou, se královna vyrovnávala se ctí, vše snášela s obdivuhodným klidem, protože nejvíc jí leželo na srdci blaho jejích dětí. Deset měsíců se může zdát jako krátká doba, ale je-li to čas nejistoty a strachu, stává se mučivě dlouhým.
Marie Antoinetta dospěla, pryč je rozmazlená rakouská arcivévodkyně, jako matka se snaží zachránit holý život celé své rodiny, ale situaci jí znemožňuje manželova obvyklá nerozhodnost. Útěk se jim nezdaří a po velmi tendenčně vedeném soudu je o jejím životě rozhodnuto tak, jak sama na začátku předpověděla. Ale to nejhorší, čeho se na počátku bála, se jí nestalo, takže odcházela ze světa s hrdostí ženy, jež ví, že její soudci jí nemohou sebrat její duši.
Milosrdný bože, byl Ludvík v sále, když ta lůza…?
Dvorní dámy mě vybízejí, abych se oblékla, já však stále jen opakuji: „Kde je můj manžel?“ Uvědomuji si, že dveře zůstaly otevřené, a tak k nim běžím, abych je zabouchla, když tu uslyším známý hlas, jak chraptivě volá: „Attendez! Počkejte, ma chère.“
Vzlykajíc padnu Ludvíkovi do náručí, nikdy mě nenaplnilo větším štěstím, že ho vidím. Nemohu však zároveň nemyslet na budoucnost. Dusím se přerývaným pláčem a říkám mu: „Zabijí nám syna.“ [1]
Juliet Grey si vybrala nelehké téma, ale zpracovala jej s neuvěřitelnou lehkostí. Proplula nástrahami francouzského dvora s grácií a noblesou hodnou skvělé spisovatelky. Pro svou knihu vybrala tentokrát dvě roviny vyprávění, z pohledu hlavní hrdinky a z pohledu sochařky Louison Chabry, takže máme možnost porovnávat jejich rozdílné životní náhledy, v čemž se kniha liší od předešlých. Výborně pracovala s psychologickou perokresbou postav, především s duševním rozpoložením ženy, jež zakusila nejhořčejší pád z výsluní v dějinách Francie. S matkou, jíž sebrali děti. S ženou, které zavraždili manžela. A která zažila v životě tolik ztrát blízkých, až z toho mrazí.
Marie Antoinetta se zařadila do škatulky negativních postav historie, a proto doufám, že kniha neunikne vaší pozornosti. Nešťastná královna si totiž zaslouží, abyste se na její život podávali jejíma očima.
[1] GREY, Juliet. Marie Antoinetta: Strmý pád. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2014, 414 s. ISBN 978-80-7303-974-5. Str. 30-31.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...