Recenze: Knihy pro dospělé

Když myšlenka na smrt lidi spojuje

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Dáte-li dohromady typický černý anglický humor, ironii a téma čtyř náhodně se míjejících sebevrahů, vzejde vám z toho příběh knihy, která je od svého vydání v roce 2005 populární nejen ve Velké Británii. Jde o titul Dlouhá cesta dolů romanopisce Nicka Hornbyho, který je čtenáři i filmaři vyhledávaným autorem. Právě u příležitosti natočeného stejnojmenného filmu vychází v českém překladu kniha již podruhé.


knihaMožná si řeknete, že kniha o sebevrazích asi moc dlouhá nebude, ale autor vyprávění, popisované z pohledu čtyř hlavních postav, rozvádí na necelých třech stech stranách. Kdo Hornbyho knihy už zná (recenze na knihu Julie, demoverze), jistě ho nepřekvapí, že více než o smrti je Dlouhá cesta dolů o životě. Místo aby antihrdinové vše vyřešili onou rychlou cestou dolů, kterou představuje skok z londýnského mrakodrapu Topper’s House, zvolí si tu obtížnější dlouhou a pokusí se pro sebe ještě něco udělat.

Na knize se mi líbí především to, že od autora nemůžete v případě ústředního námětu sebevraždy čekat vážný tón a respekt k nastíněné situaci. Naopak o celé věci píše velmi drsně a rozhodující chvíle zpracovává svérázně a s humorem. K dynamice vyprávění a atraktivitě knihy pro čtenáře přispívá dle mého názoru především rozmanitost charakterů, osudů, životních stylů i míra zavinění vlastní situace každého ze čtveřice sebevrahů. Čtenář má dostatečný prostor ke srovnávání, odsuzování, vcítění i přemýšlení.

Příběh nám přiblíží každá postava ze svého vlastního pohledu. Krátké kapitoly střídají své vypravěče, kterými jsou Martin, ztroskotaný televizní moderátor; Maureen, postarší žena pečující o postiženého syna; JJ, Američan žijící v Londýně bez přátel a pořádné práce, a Jess, bláznivá dívka znuděná životem, alkoholem a společností. Postavy často mluví o stejných situacích, a tak má čtenář možnost udělat si na věc svůj názor a vytvořit si sympatie k vybraným hlavním postavám.

Vedle faktu, že kniha Dlouhá cesta dolů je více o životě než o umírání, najdeme na jejím zpracování ještě další zajímavost. Nick Hornby dokáže pracovat s příběhem tak, že téma sebevraždy začnete vnímat mnohem intenzivněji až ve chvíli, kdy se postavy dostanou z bezprostředního ohrožení sebe sama a sejdou z mrakodrapu dolů na zem. Dialogy se čas od času stočí do tak absurdních poloh, že čtenáři zatrne. V jednom rozhovoru při návratu na mrakodrap například antihrdinové řeší, zda má cenu vracet se pro klíče od domu, když si jeden z nich nemůže být jistý, zda je bude ten večer ještě potřebovat. Když tedy sebevrazi společně opustí kritické místo na výškové budově, nepřichází žádný hollywoodský happy end, ale tvrdé vystřízlivění a realita jejich zmařených životů. Hornby knize dodává správnou anglickou trpkost a přídech pesimismu. Můžete tak partě sebevrahů fandit sebevíc, a přeci z nich budete neustále cítit přetrvávající nespokojenost se svým způsobem života i neochotu fungovat v rámci tohoto podivného kolektivu.

Nezbude jim nakonec nic jiného, než si dát lhůtu na rozmyšlenou a zkusit svá dosavadní rozhodnutí a skutky přehodnotit. Pokud se jim dál nebude dařit, vždy se mohou vrátit na střechu Topper’s House a dát věcem rychlejší spád, a to doslova.

Maureen
[…] Občas bylo těžké nezapomínat, že Jess má také svoje trápení. My ostatní jsme stále nebyli ve své kůži. Nevím, jak jsem se ocitla se sklenkou whisky v ruce v bytě známé televizní osobnosti poté, co jsem se vydala spáchat sebevraždu, a myslím, že JJ a Martin byli z celého večera stejně zmatení. Jess se ale chovala, jako kdyby náš sraz na střeše byl pouze drobný incident, událost, po jaké se podrbete ve vlasech, posadíte se a dáte si šálek sladkého čaje, než se pustíte do zbývajících denních povinností. Když mluvila o pohlavním styku z lítosti a dalších nesmyslech, které ji napadaly, nebylo jasné, proč na tu střechu vlastně vystoupila – v očích se jí třpytilo, překypovala energií a bylo zřejmé, že se baví. [1]

[1] HORNBY, Nick. Dlouhá cesta dolů. 2. vyd. Praha: BB/art, 2014, 279 s. ISBN 978-80-7461-484-2. Str. 93.

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení