
Miloš Urban dal sbohem Romanu Ropsovi
- Recenze
- Vytvořeno 22. 5. 2014 3:00
- Autor: Jiří Lojín

Knihy Miloše Urbana zaujímají na českém literárním trhu významná místa už šestnáct let od chvíle, kdy v roce 1998 vyšla jeho románová prvotina Poslední tečka za rukopisy. Tenkrát ještě pod nepříliš skrývajícím pseudonymem Josef Urban. Letos autor pro své čtenáře připravil román Přišla z moře, nabízející záhady trochu jiného ražení než moderní podobu gotického románu, kterou se v jistém období dostal do povědomí svých obdivovatelů.
Hlavní hrdina žurnalista Karel Vrba absolvuje stáž v novinách jednoho přímořského anglického městečka. Objevení záhadné mladé dívky, která odněkud připlavala a nic si nepamatuje, nemůže deníku bulvárního ražení ujít, a tak se Karel s dívkou setká. Je jediný, na koho děvče nějak reaguje, proto se s ní stýká i poté, co její totožnost vyjde najevo. Cora, tak se krásná neznámá jmenuje, skrývá mnoho tajemství.
V první chvíli to vypadá, že Miloš Urban využil některý z případů, kdy je nalezen člověk trpící amnézií a celý svět čelí záhadě, odkud je a co stojí za jeho ztrátou paměti. Určitě se nám vybaví záhadný „klavírista“, aktuálně i Čech nalezený v Norsku. Urban šel ale mnohem dále. Inspiraci sice nepopírá a „klavíristu“ zmiňuje, nalezení dívky je však pouhým začátkem příběhu a před Karlem stojí jiná, daleko větší záhada a román se dále odvíjí jako detektivka. S tímto žánrem má Miloš Urban bohaté zkušenosti, téměř všechny jeho významné texty nějakou detektivní zápletku obsahují, snad kromě knih Pole a palisáda a Praga Piccola.
Čtenáře, kterému není Urbanovo dílo neznámé, zřejmě hned po prvních stránkách napadne, že se cosi změnilo. Něco ve způsobu autorova vyprávění i v charakteru hlavního hrdiny. Na náznaky obratu Urbanova stylu můžeme narazit už v románu Boletus Arcanus, v němž dává přednost přímočarému akčnímu vedení děje, i v následující knize Praga Picolla, kde je už zcela civilní. Nyní, jako kdyby chtěl definitivně potvrdit zrod nového Miloše Urbana, předkládá autor čtenáři příběh jednoduchou a srozumitelnou formou, a navíc svého typického hlavního hrdinu zcela opouští.
Naposledy jsme se s ním mohli setkat v knize Lord Mord. Že nejde o pouhý lifting, ale o hlubokou vnitřní přeměnu, je zcela jasné. Nový hrdina není tak sebestředný, neprožívá krizi, nedává okázale najevo svůj postoj, ani není pozér. Karel Vrba představuje normálního mladého muže, nepříliš ambiciózního, ale milujícího Anglii.
V anotaci knihy se objevila zmínka, že jde o román noir. Dovolil bych si s takovým označením nesouhlasit, a to hned z několika důvodů. Především mi chybí typická atmosféra, pro tento žánr tak důležitá. Hutná, tíživá, temná. Ani hlavní hrdina nezapadá. Je sice trochu vypočítavý, ale rozhodně není dostatečně cynický ani patřičně semletý životem, jeví se spíše jako pragmatik s konkrétní představou své budoucnosti. O vnějších atributech ani nemluvím. Snad zůstala jen femme fatale, Cora je v této roli jako doma. Pokud některý ze spisovatelů dokázal ve svých detektivkách dokonale postihnout atmosféru románu noir, pak to byl Ray Chandler. Jeho Phil Marlowe se stal přímo prototypem hrdiny tohoto žánru a osudové ženy se na něj v každém případu přímo lepily. Avšak není chybou, že Přišla z moře není románem noir, chybou je, že je takto v anotaci označen.
Miloš Urban je bezesporu zkušený autor a ani nová role jeho hlavního hrdiny mu nezabránila v napsání skvělého románu. Děj je rychlý, svižný, přímočarý a srozumitelný. Nikde nezůstávají hluchá místa nebo nevysvětlené motivace. Pokud někdo něco dělá, má k tomu pádný důvod a nejde o důvody absurdní ani nepochopitelné. Lze chápat i příčinu trochu překombinované zápletky, ústící do náznaku grotesky. Autor se rozloučil se svým pozérským hrdinou typu Romana Ropse, který nás provázel v dřívějších Urbanových knihách. Je to dobře, i když čtenáři, kteří jej měli rádi právě pro jeho excentričnost, budou zklamáni. Je však třeba podotknout, že dobrých detektivek je na našem trhu v současnosti hodně a i mistrně napsaná kniha by mohla zapadnout, pokud by něčím nevyčnívala. A Přišla z moře vyčnívá nejvíce díky jménu jejího autora.
URBAN, Miloš. Přišla z moře. 1. vyd. Praha: Argo, 2014, 296 s. ISBN 978-802-5708-958.
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...