
Olga Tokarczuková o interpretaci reality
- Recenze
- Vytvořeno 19. 5. 2014 3:00
- Autor: Jiří Lojín

Polská literatura si u nás stále hledá své čtenáře, zájem o ni je prozatím velmi malý, alespoň pokud ho srovnáme s oblibou, jakou má česká literatura v Polsku. Vyvozovat z toho, že knihy našich autorů jsou lepší, by bylo velmi unáhlené, příčinu je potřeba hledat spíše u preferencí čtenářů. Přesto se několik polských spisovatelů do srdcí Čechů zapsalo, určitě si vzpomeneme na Mariusze Szczygieła, Andrzeje Stasiuka či na Olgu Tokarczukovou. Starší ročníky a příznivci sci-fi si jistě vybaví i nezapomenutelného Stanisława Lema. Vraťme se však rychle do současnosti a věnujme se knize Okamžik medvěda Olgy Tokarczukové.
Pod trochu záhadným titulem se skrývá soubor zdánlivě nesouvisejících článků různých témat, délek i forem. Formálně jsou rozděleny do tří oddílů – Heterotopie, Cestovní soubory a Pstruh na mandlích. Od prvního článku k poslednímu se klene ústřední myšlenka knihy – subjektivní výklad pravdy a schopnost přijmout její alternativy. Pochopit tuto myšlenku čtenáři umožní právě poslední text, Okamžik medvěda, po němž je kniha pojmenovaná. Prozradit „zápletku“ mohu s čistým svědomím, dočtete se ji i v anotaci.
Prostřední část Cestovní soubory se na první pohled tématu rozdílné interpretace objektivní skutečnosti vymyká. Na první pohled. Ovšem jaké je vnímání cizince - cestovatele? Na stejné věci se dívá turista odlišně než místní člověk. Nezaujatým pohledem odhaluje úplně jinou realitu, která zůstává tuzemci skrytá pod nánosem zvyklostí a běžné rutiny. Autorka se nejčastěji nechala inspirovat svým pobytem v Holandsku, ale i současnými fenomény – třeba zběsilým fotografováním všeho, všude a všemi. Vidění světa Olgy Tokarczukové se může někomu zdát přeplněné různými nepravděpodobnými variantami, skutečnost však může být ještě podivnější. Když jsem četl její články o Amsterodamu ve frontě ve zdravotní pojišťovně, muž za mnou řadu minut navigoval mobilním telefonem svého přítele právě v té oblasti. Jeho popis moře a hrází se mi spojil s autorčiným textem tak dokonale, že mi při psaní recenze dělalo problémy je oddělit. Jsem však přesvědčen, že synchronicita takového stupně je zcela v intencích tvorby Olgy Tokarczukové. Zběhlému čtenáři mohou Cestovní soubory připomenout známou knihu Běguni, která u nás vyšla v roce 2008. Podstatný rozdíl v obou textech je v hledisku, z něhož vycházejí. Běguni se zaměřují na cestování jako takové, cesta se v románu transformuje do různých symbolů – volnosti a svobody, způsobu života… Cestovní soubory naopak nevnímají samotný proces cestování, ale jeho důsledky – pobyt v cizích zemích, nevšednost, vstřebávání odlišné kultury, srovnávání.
Po krátké exkurzi do samotného středu Okamžiku medvěda je čas se vrátit na počátek k Heterotopii. Nejprve si můžeme s Olgou Tokarczukovou zahrát malou hru na alternativní skutečnosti. Příkladem jsou určité teze, platící v našem světě, ale ne v Heterotopii. Třeba že hybnou silou evoluce je mechanismus přirozeného výběru. Autorka rozvíjí myšlenku, na jakých principech by fungoval svět, v němž takové pravidlo nemá smysl. Samozřejmě, že by se s jejími úvahami dalo polemizovat, úspěšně či méně úspěšně je vyvracet, ale podstata kapitoly Heterotopie netkví v tom, že by nás Olga Tokarczuková chtěla zahrnout geniálními a jedině správnými myšlenkami, ale vyprovokovat nás k vlastním úvahám. Do první části zařadila autorka i články jiného ražení, například Masky zvířat, které uvozuje větou: Utrpení člověka snáším lépe než utrpení zvířat[1]. Ta zcela charakterizuje následující text. Úvaha nazvaná Ferální psi se zabývá nejen skutečnými toulavými psy, ale také jako metaforou pro postavu turisty. Zpochybňování reality je ve světě sci-fi dokonce častější než ve filosofických spisech. Ani Olga Tokarczuková se nemohla ve své knize tématu fantastika vyhnout a rozebírá ho v části Svět je past.
Pstruh na mandlích je uveden stejnojmenným článkem, v němž autorka popisuje podivuhodné mechanismy, jakými ožívají knihy. Interpretaci textů se věnuje dále, například v povídce Prst v soli aneb Krátký příběh mého čtení, v níž se můžeme dočíst něco i o autorčiných oblíbených spisovatelích, například o již zmíněném Stanisławu Lemovi. Postupně přes další texty se čtenář dostane k poslednímu, v jistém smyslu klíčovému, který dal název celé knize. Okamžik medvěda je pro spisovatelku tím momentem, kdy jako dítě poznala, že skutečnost nemusí podléhat pouze jedné interpretaci a není vždy možné o té své přesvědčit ostatní.
Okamžik medvěda můžeme chápat jako určité autorčino vyznání, jako odhalení způsobu, jakým ona sama vnímá svět. Můžeme však také číst jednotlivé texty, které jsou poutavé a inspirativní, a nesnažit se je spojovat za každou cenu dohromady. Svou hodnotu jednoznačně mají i v izolované podobě. Můžeme si zkrátka s nimi dělat, co chceme, protože s tím vědomím, že čtenář nemusí sdílet pohled autora, je Olga Tokarczuková psala.
[1] TOKARCZUKOVÁ, Olga. Okamžik medvěda. 1. vyd. Překlad Petr Vidlák. Brno: Host, 2014, 193 s. ISBN 978-807-2948-765. Str. 37.
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...