
Lék na bolavou duši
- Recenze
- Vytvořeno 10. 5. 2014 3:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Domov je místem, kde by nám mělo být dobře. Kde bychom se měli cítit bezpečně. Jenže co když se k němu vážou bolestné vzpomínky? Co když se pro nás stane klecí, z níž není úniku? Protože vlastně ani uniknout nechceme. Vzpomínky na ztracenou lásku sice bolí, ale tak nějak nám připomínají, že jsme ji skutečně měli. Hlavní hrdinka románu Bridget Asherové Heidi je však milující rodinou vmanipulována do situace, kdy se musí pohnout dál.
Vzpouzí se, vzdoruje, hledá způsob, jak se schovat zpět do své ulity, ale vzpírá se marně. A tak se spolu se svým synem a s neteří vydává vyřídit nezbytné formality k opravě rodinného domu v Provenci, na nějž má krásné vzpomínky z dětství. Hned po výstupu z letadla nestačí žasnout, co všechno se na ni začne valit. Ono totiž sehnat povolení a dohnat francouzské řemeslníky k práci není vůbec jednoduché. Jenže těch problémů je víc… Abbot je v neznámém prostředí nejistý, její neteř řeší problémy se svým přítelem a k tomu navíc objevuje jedno zvláštní tajemství.
Nerada bych zabředla do dějové stránky příběhu příliš hluboce, protože motivy, kterými je prolnuta, jsou značně různorodé. Bridget Asherová vykresluje své postavy s lehkostí, jako by měla před sebou věrné předobrazy lidí. Jsou proto snadno uvěřitelné, stejně jako jejich problémy. I když musím přiznat, že postava Heidi mi přijde docela předimenzovaná. Obzvlášť její postoj k smrti manžela a to, jak si svou bolest prakticky hýčká, byť zemřel již před dvěma lety, je podle mého názoru trošku zvláštní. Ve svých starostech a bolestech se až trošku vyžívá.
„Uvědomila jsem si zcela náhle, že jsem nechtěla do žádného pekařství ani vkročit. Nebyla jsem uvnitř pekařství, s výjimkou naší cukrárny, od Henryho smrti – vyhýbala jsem se do nich vkročit, jak to jen šlo. Nepřijela jsem sem náhodou proto, abych unikla věcem, které na mně ležely jako závaží? Nebyla mi snad povolena alespoň nějaká, byť nepatrná úleva?“ [1]
Láska v Provenci se čte prakticky sama. Děj plyne bez větších zádrhelů, vše je vysvětlováno, takže čtenář vždycky přesně ví, kdy se hlavní hrdinka vrací do minulosti a kdy se odehrává současný příběh. Vzpomínkové pasáže jsou asi delší, než by úplně mohly být. Jsou psané s nostalgií a láskou, ale se sklonem k patosu, což trochu komplikuje jejich uvěřitelnost.
Knihu mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří hledají příjemné a lehké čtení. Přes náročnost látky, kterou se zaobírá, se jedná o dobře napsaný romantický román s přídechem vůně levandule. I když se přiznávám, že jsem od knihy čekala trochu víc, nemohu říci, že by mne zklamala. A recepty francouzské kuchyně jsou jen takovou lehkou třešinkou na dortu.
[1] ASHEROVÁ, Bridget. Láska v Provenci. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2013, 429 s. ISBN 978-80-7321-732-7. Str. 214.
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...