Recenze: Knihy pro dospělé

Hořké přátelství od psacího stroje

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
stroj

Po loňském humbuku kolem hollywoodského velkofilmu Velký Gatsby si Suzanne Rindellová nemohla vydání knihy načasovat lépe. Ve chvíli, kdy si lidé vzpomněli na kouzlo jazzové éry, oslnivou dobovou módu i šarm tehdejších gentlemanů a jejich dam, přichází americká spisovatelka se svým debutem Ta druhá zapisovatelka, odehrávajícím se ve dvacátých letech minulého století v New Yorku. Ne náhodou nakladatel zmiňuje inspiraci Francisem Scottem Fitzgeraldem, i když sama Rindellová se k tomu hlásí jen skromně v závěru knihy.

 

knihaI když skeptik by okamžitě zavrhl srovnání představitele ztracené generace se současnou mladou autorkou jen na základě shodného dobového kontextu obou literárních děl, nenechme se unést předčasně. Rindellová jako doktorandka oboru americká moderní literatura nám předkládá velice přitažlivý text. Příběh vypráví hlavní hrdinka Rose, kterou v životě potkává štěstí až ve chvíli, kdy získává místo stenotypistky na policejní stanici. Zodpovědná a spolehlivá Rose se zde seznámí s rozvernou a přitažlivou kolegyní Odalie, která ji brzy vláká do kolotoče večírků, tanečních zábav, nelegálních barů a zhýralého luxusu. Nic netušící Rose si tímto podezřelým přátelstvím však způsobí víc komplikací, než by si v životě kdy dokázala představit.

Stejně jako v Gatsbym i zde začíná vše celkem nevinně. Autorka bravurně vtáhne čtenáře do dobové atmosféry, popíše jim reálie i drobné detaily, nechá je si užít onu kultovní éru, stejně jako svoji hrdinku. Všichni tuší, že tato idyla nemůže trvat věčně, a přesně v tu chvíli začíná Rindellová prostřednictvím vyprávění Rose upozorňovat na obávané tajemství, které se v příběhu skrývá. Hrdinka během svého současného líčení děje místy trousí zmínky o budoucím nešťastném vývoji událostí. Spisovatelka si tak velice chytře drží čtenáře v pozoru s chutí dočíst knihu na jeden zátah.

Z dnešního pohledu se mi Rose zdála zpočátku trochu prudérní. Její kritika módy krátkých vlasů, krátkých sukní, sexu i volebního práva žen ji v mých očích zařadila do nelichotivé škatulky. Jenže pod vlivem atraktivně charakterizované, dobrodružné a hypnotizující Odalie se i ona proměnila ve společenskou bytost se schopností si život užít. Člověk jí při čtení vše přeje a zároveň závidí, i když jde jen o literární fikci. Díky ní si čtenáři budou dvacátá léta dvacátého století idealizovat zase o něco víc, než tomu bylo u Gastbyho.

Srovnávat v anotaci literární dílo ze současnosti s tím Fitzgeraldovým je velice ošemetné. V tomto případě to ale nebyl pouze reklamní tah, protože špatně si titul Ta druhá zapisovatelka při srovnání rozhodně nevede. Fitzgerald je ve svých textech logicky uvěřitelnější, protože víme, že píše výpověď o své době. Suzanne Rindellová se musí uchylovat k někdy nápadnějším postupům, aby se jí jinak nadčasový příběh dvou přítelkyň podařilo zasadit do správného období. Ve Velkém Gatsbym je pak děj dynamičtější, protože kniha má poloviční počet stran než Ta druhá zapisovatelka. U Fitzgeralda záplatka vyjde rychle napovrch díky charakterům postav. V tomto ohledu mám na autorku jedinou výtku. Rindellová na zásadní zvrat v ději čtenáře trochu moc okatě upozorňuje předem, až to vypadá, že se bojí, že by knihu mohli předčasně odložit. Když už ale příběh nabere tempo, je vyprávění hlavní hrdinky k nezastavení a člověk musí listovat dál a dál.

Mám pocit, že text působí živěji a uvěřitelněji i z toho důvodu, že autorka udržuje čtenáře v naivní představě, že už tuší obrysy rozuzlení celé zápletky. Rindellová si s čtenáři pěkně pohraje, stejně jako Odalie s Rose. Sama jsem měla pocit, že trochu dopředu tuším, jak to bylo a bude. Jenže pak jsem se nestačila divit, o čem všem jsem se ještě dočetla. Jde o velice promyšlenou a chytře vystavěnou hru autorky, abyste v závěru zjistili, že vše se mohlo stát ještě úplně jinak.

Řeknu to bez obalu: jsem obyčejná. Vlasy nudné barvy polní myši. Oči to samé. Pravidelné rysy, průměrná výška. Oblečení, které dost otevřeně vypovídá o mém společenském postavení i profesi. Jsem dokonce tak obyčejná, že jsem tím skoro až výjimečná. Protože pracuji u policie teď už pár let a vím něco málo o spolehlivosti očitých svědků, jsem si skoro jistá, že bych mohla spáchat zločinů, kolik by se mi zachtělo, a klidně z toho beztrestně vyváznout jednoduše proto, že jsem pro svědky naprosto nezapamatovatelná. [1]

[1] RINDELLOVÁ, Suzanne. Ta druhá zapisovatelka. 1. vyd. Brno: Jota, 2014, 400 s. ISBN 978-80-7462-524-4 

Komentáře   

 
Tereza Zítková
0 Odp.: Hořké přátelství od psacího stroje Tereza Zítková 2014-04-29 08:14
Autorka recenze mě opravdu navnadila. O koupi knihy dlouho přemýšlím....a už mám asi rozhodnuto! ;-) Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení