
Vyprávění z perníkářského kraje
- Recenze
- Vytvořeno 20. 4. 2014 3:00
- Autor: Tereza Zítková

Pardubicko je v naší zemi známé z různých důvodů, někteří obyvatelé si ho spojují s výrobou chutného perníku, další pak mají město Pardubice spojené s dobrým hokejem. Ať tak či onak, je to krásný kraj, kde se dobře žije a samozřejmě má stejně jako další místa své báje a pověsti. Těm se ve své knize věnoval František Karel Rosůlek.
Kniha Pověsti a báje z Pardubicka obsahuje příběhy z dob, kdy ještě lidé věřili na strašidla a různé přírodní úkazy častokrát přisuzovali právě jim. Většina vyprávění je ale postavená na pravdě, jelikož se autor chtěl držet skutečné historie a skutečných historických postav. Každá pověst se tedy dotýká existujícího místa, památky či osobnosti. I zde ale najdeme příběhy o vodnících čekajících na kraji rybníka, aby ulovili nějaké dušičky a tajemných světýlkách, jež lákají svým svitem pocestné, kteří nakonec skončili své životy v hlubinách bažin.
Kniha je rozdělena na deset oddílů věnujících se vždy jednomu společnému tématu. Nejobsáhlejším z nich je třetí O památných místech a devátý s názvem Rozmanité. Mě nejvíce oslovily pověsti vyprávějící o vzniku erbů města Pardubice a Lázně Bohdaneč a pak také ty báje, které se věnovaly počátkům jednotlivých obcí.
Skoro každý ví, že Pardubice mají ve znaku půlku koně. O tento symbol se zasloužil jistý Ješek, jenž bojoval ve vojsku krále Vladislava II. Jednoho dne se rozhodl s dalšími vojáky dostat nepozorovaně do města Milána, kde ukradl z místních koníren koně a další kořist. Dílo se jim dařilo až do chvíle, kdy si jich všimnul strážný a začal zavírat bránu. Ta spadla právě na projíždějícího Ješka a přepůlila jeho koně napůl. Ten se ale ničeho nezalekl a spolu s kořistí donesl do tábora i půlku svého věrného oře. Za to, že nepodlehl strachu a dostal se do ležení, odměnil Vladislav II. Ješka znakem, jenž dodnes zdobí mnohá místa v Pardubicích.
Pověsti, které jsou v knize umístěny, můžeme nalézt i v jiných publikacích, například Čtení o hradech, zámcích a městech do Eduarda Petišky, kde můžeme nalézt právě tu o Ješkovi a erbu Pardubic. Dalším zdrojem jsou pak internetové stránky jednotlivých měst a obcí, kde jsou umístěny pověsti týkající se jejich okolí.
Velkou zajímavostí této knihy je, že vydání, které dnes čtenáři mohou držet v ruce, je jen upraveným původním textem z roku 1932. Dnešní vydání je pouze upraveno dle současného spisovného úzu, stylistické a jazykové zvláštnosti typické pro Františka Karla Rosůlka byly zachovány kvůli větší autentičnosti. Tohoto faktu si velice cením, jelikož dle mého názoru se k vyprávění pověstí hodí více jazyk dobový a byla by škoda, kdyby čtenáři přišli o autorovu stylizaci.
Jelikož autor pocházel z Pardubic, věnoval jim velkou část své literární tvorby. Ve svém životě se věnoval vzdělání v profesi učitele, ale také novinářské a vlastenecké činnosti, která ale nebyla vždy přijímána soudobými úřady s pochopením. Jeho publikace jsou tak nepřekonatelným zdrojem informací o tomto regionu. I díky tomu byl pak Rosůlek odměněn čestným občanstvím města Pardubic.
Kniha mě opravdu velice zaujala autorovým stylem psaní i zajímavými příběhy. Myslím si, že jí tedy nejvíc ocení obyvatelé Pardubicka a čtenáři, kteří mají k tomuto kraji blízko. Zajisté ale také může zaujmout jakéhokoliv čtenáře, který se zajímá o historii České republiky. Pověsti a báje s radostí doporučuji. Je to příjemné, zábavné a zároveň naučné čtení.
Kavčiny a Kavčinky
V 15. století stávaly v údolí, kde jsou vyschlé rybníky Velká a Malá Čeperka, dvě vísky, větší nazvaná Kavčiny, menší Kavčinky. Náležely tehdy panu Diviši Bořkovi z Miletínka a na Kunětické hoře, později panu Zubovi z Landštejna. Když pak statky Bohdanečské a okolní získal pan Vilém z Pernštejna, umínil si, že nížinku, ve které stály uvedené vísky, změní v rybník. Oznámil tedy svůj úmysl obyvatelům těch vísek. Žádal je, aby se vystěhovali na pozemky, které jim nabízel jako náhradu. Ale Kavčináci se svých domovů nechtěli vzdát.[1]
[1] ROSŮLEK, František Karel. Pověsti a báje z Pardubicka. Praha: Dobrovský, 2013, 248 s. ISBN 978-80-7390-047-2.
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...