Recenze: Knihy pro dospělé

Poezie vnitřních orgánů, přijímání a vylučování

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Sbírka povídek Hany Lundiakové Vrhnout není žádnou novinkou, nakladatelství Kniha Zlín ji vydalo již v roce 2010. Zabývám se jí hlavně proto, že po novele Černý Klarus  má zanedlouho vyjít další kniha této pozoruhodné autorky a zrovna v jejím případe lze tušit, že v novém díle bude možno najít odraz jejích předchozích textů.


knihaHana Lundiaková je převážně vnímána jako autorka erotických textů. Částečně tomuto zaškatulkování musím dát za pravdu, ale nemohu s ním souhlasit bezvýhradně. Z velké části je takové zařazení výsledkem zjednodušeného pohledu, působí však i jako dobrý reklamní tah. Tím ovšem nechci autorce podsouvat nekalý marketingový úmysl. Černý Klarus, o němž jsem se zmínil, nepovažuji za prvoplánově erotickou novelu, přestože výrazné prvky sexu v některých jejích částech nalezneme. Více se dočtete v recenzi (zde). Podobně nenalézám dominantní zastoupení erotiky v povídkách Vrhnout. Božena Správcová, která o knize píše na zadní straně přebalu, si všímá pouze tohoto aspektu, ale jsem přesvědčen, že jen proto, že je odstavec vytrhnut z mnohem obsáhlejšího textu.

Erotika je zastoupena pouze v některých z povídek Hany Lundiakové, dlužno však říct, že v těchto případech ve velmi koncentrované a přímočaré formě. Autorka si nebere servítky a tužby, které normálně většina lidí ukrývá v nejzazším koutě duše, neváhá prezentovat veřejně. V některých dalších povídkách můžeme tušit v pozadí jakousi latentní erotiku, sexualitu, dávanou na odiv a vnímanou pouze mimoděk. Nicméně z většiny textu nic vzrušujícího nečiší, alespoň pokud hovoříme o sexu.

Povídky obsažené ve sbírce se značně liší tématem i formou, ačkoliv obojí je pro autorku tak charakteristické a tak výrazné, že na první pohled mohou rozdíly splývat. Hana Lundiaková pokrývá široké spektrum vnitřních i vnějších událostí, od pocitů skrývající se v ní, v autorce, přes komentáře inspirované denními událostmi (Gastonův zpěv) až po dystopickou fantazii například v povídce Pijáci vajec. Texty Hany Lundiakové nejsou z hlediska interpretace jednoduché, většinou vyžadují klíč, který v nich není implicitně obsažen. Záleží na čtenáři, na jeho zkušenostech, zda tento klíč vlastní, či ne. Někdy je obtížné rozkódovat zdánlivě jednoduchou větu. 

Zařadit povídky Hany Lundiakové mezi ženskou literaturu je vzhledem k bouřlivé diskuzi o tomto druhu literatury, probíhající minulý rok, velmi ošemetné. Přesto se povídky Vrhnout (a novela Černý Klarus také), nedají nazvat jinak. Autorka zachází do míst, která jsou mužům ve většině případů nepřístupná,  vnější svět interpretuje prostřednictvím svého těla, to je jí nejbližší. Přesto někdy ke svému tělu přistupuje jako k cizinci, komunikuje s ním, někdy i bojuje. S takovou extrémní citlivostí k životním pochodům se u autorů – mužů téměř nesetkáme. Jsem si vědom, že dělení na ženskou a mužskou literaturu objektivně neexistuje, že je to pouze jakési subjektivní zjednodušení.

Většina povídek je v ich formě a jejich vypravěčem je žena. Jen občas se jím stává muž, ale zůstává jen u mluvnického mužského rodu, čtenář – muž za postavou stále cítí ženu. Tak jako muž nemůže vniknout do autorkou dokonale analyzovaného ženského světa, nemůže autorka tak hluboko do toho mužského. To není výtka, spíše demonstrace specifiky autorčina vhledu.  Hana Lundiaková je dobrou pozorovatelkou, všímá si drobných detailů a i ty pomalu a pečlivě rozpitvává, jejich kousíčky pak ještě ze všech stran obrací a zkoumá. Zdůrazňuje to, co bychom obvykle nazvali ošklivostí, tělesné procesy, vylučování, špínu a hnus velkoměsta. I to, co považujeme za roztomilé, jako jsou třeba malá chlupatá zvířátka, dokáže zasadit do situací, v nichž už pocit něhy a hebkosti nevyvolávají, například v povídce Theodor, v níž jsme konfrontováni s traumatizujícím zraněním zvířat.

Hana Lundiaková se často pohybuje na rozmezí reality a fantazie, snu, dokonce i halucinace. Z porovnání povídek a novely, i když uvážíme, že texty vznikaly v různých obdobích, vycházejí lépe právě povídky. Forma kratších textů autorce vyhovuje lépe, snad pro svou kompaktnost, umožňující větší tlak na čtenářovo vnímání. Z tohoto hlediska je velmi zajímavé, jakým způsobem se zhostí další knihy – románu.

LUNDIAKOVÁ, Hana. Vrhnout. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2010, 163 p. Neewit, sv. 16. ISBN 80-871-6271-4.

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení