
Sbírka básní Retroperspektiva a její autor
- Recenze
- Vytvořeno 13. 3. 2014 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Josef Pepson Snětivý je muž mnoha zájmů a povolání. Vydává knihy, je majitelem Nakladatelství ČAS, zpívá, hraje na saxofon, piano i další nástroje, skládá texty k písním, píše prózu i básně… Jeho poslední sbírka má název Retroperspektiva.
Nejsem milovníkem poezie, v některých případech mám dokonce pochybnosti o smyslu její existence. Existují však výjimky, básně, které mě překvapí, a je pro mě potěšení je číst. Mezi tyto čestné výjimky se zařadily i básně Josefa Pepsona Snětivého. Chvíli jsem se zamýšlel, proč právě ty jsem neodložil s pocitem znechucení, a došel jsem k celkem logickému závěru, že Pepsonovy básně vždy o něčem jsou. Nikde jsem nenarazil na neartikulované výkřiky, jimiž někteří básníci demonstrují buď rozervanost svého srdce, nebo odvahu nazývat věci pravými jmény, čímž myslí zřejmě pojmenování vulgární. Nic takového jsem ve sbírce Retroperspektiva nenalezl a jsem tomu rád. Zastávám názor, že poezie nemusí být nesrozumitelná. Nelze dávat rovnítko mezi uměleckou úroveň a zahalenost významu. Nemyslím, že by dobrý básník musel zdůrazňovat nedostižnou úroveň svého prožitku tím, že se jeho texty vzpírají interpretaci prostým smrtelníkem. Jsem proto spokojený, že se najdou i takoví, kteří promlouvají k nám, obyčejným lidem.
Proč jsou verše Josefa Pepsona Snětivého srozumitelné? Co ho vede k tomu, že skládá své básně za použití zdánlivě jednoduchých slov? Možná je to tím, že skládá i písňové texty. Pokud má takový text posluchače zaujmout, musí mít hlavu a patu. Tedy – pokud nemluvím o přihlouplém popíku. Ovšem to je jen teorie, bude lepší, zeptáme-li se přímo autora - Josefa Pepsona Snětivého.
Pepsone, přistupujete jiným způsobem k tvorbě písňových textů a poezii? Nebo je pro vás píseň pouze zhudebněná báseň? Ovlivňuje psaní písní nějakým způsobem i vaši poezii?
Snažím se k oběma disciplínám přistupovat stejně, ale je to přece jen něco jiného. Poezie totiž nemá onu hudební „berličku“, a proto by měla vždy obsahovat i něco navíc než jen hezky znějící slova.
Z vašich veršů je poznat, že si rád hrajete se slovy, používáte homonyma, nebo přidáním či ubráním písmena měníte význam slov. Vymýšlíte si rád takové hříčky? Jsou to jen hříčky, nebo pro vás mají hlubší význam?
Ano, celý život si rád hraju se slovy. Někdy, to přiznávám, je to jen hra pro hru samotnou, ale jindy mě baví hledat odvrácené strany slov a vět, která často bezmyšlenkovitě říkáme, aniž bychom si uvědomili, že mohou mít i jiné, skryté významy.
Ve sbírce Retroperspektiva používáte různé básnické formy. Je vám nějaká zvlášť blízká?
Zmíním dvě: haiku a sonet. K prvně jmenované mě přivedl můj velký přítel Miloň Čepelka, jehož mám tu čest vydávat, k sonetu takoví mistři, jako byl třeba Ivan Blatný – a koneckonců opět i Miloň.
Jak jsem se zmínil v úvodu, vydáváte knihy, píšete knihy, jste muzikant. Kterou z těchto profesí preferujete? Je některá, která vás spíše jen živí, nebo děláte jen to, co vás baví?
Rád se věnuju všem svým profesím, ale nejšťastnější jsem přece jen na pódiu. Ovšem v rámci svého pořadu „Na vlnách tónů a slov“ si mohu od hudby odskočit k literatuře a pak zase zpátky, díky čemuž se mohu věnovat oběma svým oblíbeným múzám.Jak došlo k tomu, že jste si založil nakladatelství?
Je to už dost let a byla to svým způsobem náhoda. Knihy miluju už od předškolního věku, ale vydávat a posléze psát jsem je začal až po třicítce. Do té doby jsem se věnoval, co se umění týká, jen hudbě.
Oč vám jako nakladateli jde? Máte nějaký cíl?
Na jednu stranu je to podnikání jako každé jiné, takže se snažím, aby mě uživilo. Je tam ovšem i jistý přesah oproti jiným činnostem – rád vydávám knihy, které mají co říct čtenářům i mně samotnému, ať už se jedná o historii, beletrii, monografie známých osobností i poezii. Ale každá kniha, pod níž jsem coby nakladatel podepsán, je pro mě novým „děťátkem“, a vždy, když mi ji z tiskárny přivezou, přivítám ji polibkem. Možná infantilní nebo přepjaté, ale myslím, že to můj vztah k produkci Nakladatelství ČAS charakterizuje výstižněji než co jiného.
Pepsone, děkuji vám za rozhovor. Ať se vám daří ve všem, co děláte.
SNĚTIVÝ, Josef "Pepson". Retroperspektiva. Řitka: ČAS, 2013, 68 s. ISBN 978-80-7475-113-4.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...