Recenze: Knihy pro dospělé

Kniha psaná s láskou

1 1 1 1 1 (5 hlasů)
il

S knihou Chemička, má láska se nám dostává do rukou poněkud zvláštní literatura, vymykající se současným trendům. Pro její děj si autor Václav Ždárský zvolil chemickou továrnu VCHZ Synthesia, v níž se mohl setkat s lidmi nejrůznějšího ražení, které spojovala jedna věc – práce.


knihaPsát o práci není v současné době příliš vděčné. Za minulého režimu byla oficiálními kruhy opěvována a glorifikována, a tak je dnes málokdo schopen o práci mluvit s hrdostí a tím méně o ní číst. I přesto se Václav Žďárský rozhodl o ní psát. Ve skutečnosti je ale kniha především o podstatné části života, kterou autor v semtínské chemičce prožil, a o lidech, s nimiž se tam setkal.

Jde o knihu vzpomínek, z nichž, jak sám přiznává, se potřeboval vypsat. Nerad bych čtenáře vyděsil tím, že v knize Chemička, má láska znovu ožívá duch socialistického realizmu, Ždárského postavy jsou obyčejní lidé, nenajdeme mezi nimi úderníky ani ženy za pultem.

Autorův třídní původ mu nedával příliš velkou šanci na studium, a to byl jeden z důvodů, proč nakonec zakotvil v dělnickém povolání ve veliké továrně.

Byla to zvláštní doba a ještě podivnější prostředí. V podobných provozech, kterých bylo tenkrát v republice poměrně hodně, docházelo k setkáním velmi svérázných lidí. Jednalo se o dělníky se základním vzděláním, ale i ty, které na dno poslal tehdejší režim, a tak jsme mohli potkat filozofy i spisovatele oblečené v montérkách, vykonávající nekvalifikovanou činnost. O podobných typech se často dočteme v textech Bohumila Hrabala, ten však častěji zdůrazňoval dno poznamenané alkoholem a vysedáváním po hospodách než život spojený s prací bez potřeby kolaborace s režimem. Hodnota a význam práce se v těch dobách hodně pokřivily, najdou se takoví, kteří neschopnost a lenost vydávají za boj proti komunistům, i tací, pro něž je práce až poslední zoufalá možnost výdělku.

Václav Žďárský se během svého působení v semtínské chemičce setkal s různými typy lidí a ve své knize z těchto setkání úspěšně čerpá. Popisuje poctivce, k nimž přilnul, veselé kamarády, lenochy i pracanty, ale také udavače a komunisty, kteří se na změnu poměrů s předstihem a velmi úspěšně připravovali. Každému z nich dokázal autor proniknout pod kůži a odhalit i jiné stránky než ty, které jsme schopni vidět na první pohled. Zní to jako fráze, ale to, čeho si všimněme nejdříve, je lidskost. Přestože je lidskost velmi vágní pojem, nejlépe vystihuje tón, v němž je kniha psaná. Nikde nenajdeme zahořklost, na niž by měl autor právo – vždyť mu komunistická diktatura zabránila ve studiu jen díky jeho rodině. Nikde nehodnotí člověka pouze z hlediska jeho politické příslušnosti. Vážím si i toho, že se ze sebe nesnaží dělat zasloužilého hrdinu, fantazie některých současných spisovatelů často v tomto směru vykresluje příběhy až mytických rozměrů.

S pochopením vzpomíná i na lidi, kteří prošli vězením, i na ty, kteří propadli alkoholu. Alkohol k životu v chemičce i mimo ni patřil nerozlučně, přestože oficiálně byl zakázaný. Lidé, pro které ztráta zaměstnání nebyla tak velkou hrozbou, si ze zákazů a příkazů mnoho nedělali.

Z textu Václava Žďárského lze vypozorovat, že není příliš zkušeným spisovatelem. Konce jednotlivých kapitol se často opakují, většinou v nich vyjadřuje touhu potkat se s dotyčným člověkem, ať už na tomto či onom světě. Samozřejmě, autor se nesnaží o beletrii, jsou to pouze jeho vzpomínky. V poměrně útlé knize je koncentrováno tolik potenciálních témat a tolik různých charakterů, že by to vydalo na několik knih. Tato marnotratnost je však dána záměrem, se kterým se pan Žďárský do své knihy pouštěl.

Nedostatky v koncepci knihy vyvažuje autorova pěkná čeština, kterou je potěšení číst. Přes precizní a noblesní vyjadřování neváhá na místech, kde je to nezbytné, použít nespisovné a vulgární výrazy. Tím vyprávění dostává život, švih i vtip. Přidáme-li vyváženost pohledu na minulou dobu a lásku, s níž autor o lidech vypráví, zjistíme, že máme před sebou knihu, která rozhodně stojí za pozornost.

ŽĎÁRSKÝ, Václav. Chemička, má láska. 1. vyd. Pardubice: Theo, 2013, 174 s. ISBN 978-80-87907-00-9.

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení