
Po stopách tisícileté záhady
- Recenze
- Vytvořeno 12. 1. 2014 2:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Záhady a tajemství. Dvě slova, která lákají lidstvo od jeho prvopočátků. Touha jim přijít na kloub je stejně prastará jako myšlení samo. A čím větší oříšek jejich luštění přinášelo, tím byly zajímavější. Vzpomeňme třeba bájný svatý grál. Kolik hledačů pravdy nebo pokladů po něm zatoužilo! Existují však ještě mnohem starší legendy, které čekají na odhalení. Jednou z nich je i alexandrijská knihovna, nejstarší a největší knihovna starověkého světa, která zmizela v 7. století n. l. Nebo ne?
Na tuto odpověď se v knize A. M. Deana Ztracená knihovna pokouší přijít také mladá profesorka dějin Emily Weissová, jež dostala záhadný vzkaz od kolegy Arna Holmstranda, který byl na jejich univerzitě zavražděn. Poslušna jeho příkazů, v touze po dobrodružství se vydává na nejnebezpečnější cestu svého života. Arnovy nápovědy ji během dvou dnů zavedou do nejrůznějších koutů světa. Nejprve se vydá do Oxfordu, následně si zaletí do Alexandrie, pak do Istanbulu, aby se velkou oklikou dostala zpět na začátek. Ale co když je všechno jinak?
Avšak její pátrání není bez rizika, po celou dobu jsou jí v patách lidé, kteří se snaží odhalit totéž co ona. A ti jsou odhodlaní ke všemu. Vždyť jim jde o všechno! Buď vyhrají a Emily zastaví, nebo… přijdou o knihovnu, kterou hledají celá staletí, a současně se jim zhroutí plán, který rozehráli na půdě Bílého domu.
„Jo. Nic jsme nenašli. Dům se zdá čistej. Její knížky a počítač budou do hodiny v laborce.“ Zrakem přejel zbědované pozůstatky někdejšího domova Emily Weissové, přesvědčen, že nic nevynechali.
Znovu se věnoval telefonu.
„A vy – jste na místě?“ zeptal se.
„Právě jsme k němu přijeli,“ zněla odpověď,
„Dobře,“ opáčil muž. „Až z toho snoubence vypáčíte, co je potřeba, ihned mi to hlaste.“
„Samozřejmě.“ S těmito slovy oba muži hovor ukončili.
(DEAN, A. M. Ztracená knihovna. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 391 s. ISBN 978-80-242-4052-7. s. 194.)
Spolu s Emily se vydáte za dobrodružstvím, které vezme dech. A. M. Dean prokazuje dobré pisatelské schopnosti, a to včetně hluboké znalosti reálií. Není divu. Autor je uznávaným odborníkem na starověké dějiny a román, jenž držíte v ruce, vznikl jako vedlejší produkt jeho práce. Ale musím vás upozornit, že autorovo jméno je pseudonymem. Vědecká komunita je kapku nesmiřitelná, co se týče psaní „oddechové“ literatury.
Kniha uchvátí od první do poslední stránky. Děj má spád a švih. Hlavní zápletka se prolíná s vedlejší ve zcela zřejmých souvislostech. Vykreslení míst, v nichž se Emily pohybuje, vás přinutí zatoužit po jejich návštěvě. Za méně dramatických okolností, samozřejmě. Bez ohledu na to, že nejste právě milovníky moderní architektury či starověkých památek. Výborně propojuje staré s novým a celá myšlenka, kterou kniha končí, je geniálním splynutím obého. Ztracenou knihovnu nezbývá než doporučit a doufat, že Knižní klub sáhne i po jeho druhé knize, která, věřím, bude stejně úspěšná jako tento debut.
Knihu Ztracená knihovna vydalo nakladatelství Knižní klub
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...