
„Tak on se nám chudák posral...“ aneb Zdeněk Svěrák po třetí
- Recenze
- Vytvořeno 6. 1. 2014 2:00
- Autor: Štěpán Ledvinka

Vzpomínky na dětství patří téměř vždy k těm nejkrásnějším. Dětství, to je (alespoň pro mě) vůně nedělního oběda, syčící a bublající kuchyně, maminčina zástěra, klukovská parta, rošťárny a následné tresty (samozřejmě nespravedlivé: dyť já ten gramofon dědovi nerozbil, já ho vopravoval), dědečkovo kutění v dílně a vyprávění o dávných dobách a babiččiny pohádky na dobrou noc (i vy holomci, je vám skoro patnáct a já vám mám číst vo Mikešovi?). Většinou se k těmto vzpomínkám velmi rádi vracíme, i když pochází například z dob protektorátu.
A právě o takových vzpomínkách je i nová povídková kniha Zdeňka Svěráka Po strništi bos. Představovat tohoto umělce je stejné jako ono pověstné nošení dříví do lesa. Tedy alespoň pár větviček: Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 a asi proto, že se narodil ve stejný den jako Jan Amos Komenský, se stal učitelem. Po krátkém učitelském působení pracoval jako rozhlasový redaktor. Se svými kamarády založil Divadlo Járy Cimrmana, ve kterém působí již přes 45 let jako spoluautor divadelních scénářů a herec. Krom divadelních scénářů píše i scénáře filmové, texty dětských písniček s Jaroslavem Uhlířem a v neposlední řadě vystupuje jako spisovatel povídkových knih.Kniha Po strništi bos je v pořadí třetí povídkovou knihou Zdeňka Svěráka. V této útlé knížce o devadesáti dvou stranách autor zachycuje své vzpomínky na dětství, ale jak sám autor upozorňuje, nejde o autobiografii. Autobiografické prvky se prolínají s literární invencí. Tím autor dráždí a podněcuje čtenářovu fantazii. Čtenáři z řad fandů Zdeňka Svěráka v textech budou poznávat příběhy, které se objevily v autorových scénářích, např. v Obecné škole. Spojovací linkou všech povídek je malý Eda Souček a jeho rodiče.
Jednotlivé povídky jsou psány převážně jednoduchými větami, které krásně vyvolávají zdání a pocit, že jednotlivé příběhy vypráví malý kluk a zároveň dodávají ději spád. Tomuto účelu autor také uzpůsobuje i myšlenkové procesy a slovník.
Jednotlivé povídky představují množinu příběhů malého Edy a lidí v jeho okolí od začátku Protektorátu Čechy a Morava do osvobození Československa. V povídkách se tak dozvíme o stěhování z Prahy na venkov, venkovské partě, kradení cukru, příběhy z rodinného okruhu, vztahu k dívkám, setkání s vojáky a kniha končí stěhováním zpět do Prahy.
Stejně jako u předchozích povídkových knih Zdeňka Svěráka jsou texty doprovázeny ilustracemi Jaroslava Weigela.
Sám za sebe tuto povídkovou knihu považuji za nejlepší ze všech tří dosud vydaných povídkových knih Zdeňka Svěráka.
Domnívám se, že tato kniha ani mé doporučení nepotřebuje, ale i tak vám ji vřele doporučuji. Dostanete do rukou velmi příjemné, moudré čtení.
Knihu Po strništi bos vydalo nakladatelství Fragment
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...