
Po 75 letech s Rychlými šípy do Stínadel
- Recenze
- Vytvořeno 7. 12. 2013 1:00
- Autor: Roman Hubáček

Rychlé šípy a další díla Jaroslava Foglara jsem jako kluk doslova hltal. Byla to povinná četba, kterou jsme si s kamarády sami ordinovali, když jsme k velkému štěstí v období normalizace mezi příbuznými na nějakou Foglarovku narazili. Fascinovala nás atmosféra mizejících časů, morální profil našich románových vrstevníků a dobrodružství, která prožívali v podobných kulisách, v jakých jsme žili i my.
Pak přišla puberta a po ní dospělost. Dobrodružné romány se z knihovničky postupně vytratily neznámo kam. Pokud jste v životě měli podobnou zkušenost, pak pro vás kniha Mýtus zvaný Stínadla možná bude sympatickým návratem do dětství a mládí, aniž by vám dospělý život upírala.
Od okamžiku, kdy spisovatel Jaroslav Foglar zveřejnil první informace o legendárním chlapeckém klubu Rychlé šípy, uběhne koncem tohoto roku 75 let. Od první výpravy Rychlých šípů do tajemných stínadelských uliček je to jen o dva roky méně. A snad právě v sychravém a zimním čase je ta nejlepší příležitost vydat se na tato pozapomenutá místa znovu. Tentokrát se zajímavým průvodcem, který sepsal Miloš Dvorský.
Podtitul knihy jasně říká, co je jejím obsahem: Rychlé šípy, Vontové a hlavolam – Realita versus fikce. Vzrušující hledání odpovědi na otázky, které nenechávaly chladnými několik generací chlapců a děvčat: Existoval skutečně klub Rychlé šípy? Kde leží tajemná městská čtvrť zvaná Stínadla? A kdo byl Jan Tleskač? Žil skutečně? A jak to bylo s ježkem v kleci? A je opravdu možné sestrojit létající kolo? Zdánlivě dětské otázky dostávají v textu Miloše Dvorského skutečný rozměr. Autor s pomocí profesionálních rešeršérů prošel obrovské množství Foglarových písemností a různých dobových pramenů, aby následně mohl – někde s větší určitostí, jinde jen s náznakem – ukázat a říci: Foglar se (s největší pravděpodobností, pravděpodobně, možná…) inspiroval tady nebo tady.
Smyslem knihy Mýtus zvaný Stínadla přitom zjevně není strhnout z Foglarova světa oděvy a nechat je v nedbalkách. Nejde o to otevřít všechny matrjošky a zjistit, že poslední je prázdná. Dvorský ve své knize ledacos odhaluje, poslední figurku ale nechává neotevřenou. Původní kouzlo tajemna zůstává, byť je čtenář už trochu poučenější. Tajemné stínadelské uličky a jejich obyvatele kniha Mýtus zvaný Stínadla sice v některých ohledech odhaluje, zároveň jim mnohá tajemství ponechává. Poznávání tak není nepřítelem prožívání. Snad z každé stránky Dvorského knihy naopak dýchá touha oživit starý stínadelský étos, který se s moderní dobou, uspěchaným a neurvalým životem vytrácí.
Čtenář je na jednu stranu uspokojen tím, že snad konečně ví, jak to bylo se Stínadly a s ježkem v kleci. Zároveň má možnost si všechna dobrodružství prožít po letech znovu. A opět se špetkou tajemna. Navíc už jako dospělý, s novými životními zkušenostmi, ale s o to větší dychtivostí. Dvorský mu pomáhá výborným výkladem, který je čtivý. Přes řadu zajímavých faktografických údajů většinou nesklouzává k suchému encyklopedismu. Text doprovázejí neméně zajímavé dobové fotografie a reprodukce.
Ilustrované příběhy, romány, rozhlasové hry a televizní zpracování příběhů Rychlých šípů přicházely v několika vlnách po celou druhou polovinu 20. století. Ovlivňovaly nové a nové generace dorůstajících chlapců a děvčat. Po první vlně v období temného Protektorátu se ve sluncem zalitém jaře let 1945-1948 objevila jejich pokračování. Pak zmizely se zákazem všech podobných aktivit. Romantický odkaz potajmu přežíval na nejrůznějších skrytých místech, mimo jiné i v uličkách Staré Prahy. A pak se Rychlé šípy koncem šedesátých let objevily znovu, tentokrát v kresbách Marko Čermáka. Už trochu odrostlejší, tak trochu trampové, byť stále ještě kluci. Ve Foglarově pracovně začalo vznikat už třetí pokračování stínadelských dobrodružství. S koncem normalizace a otevřením liberálního trhu přišla koncem století ještě jedna velká vlna zájmu o Foglarovky. Pak jako by původní étos začal mizet. Dvorský ukazuje, že tomu tak není, že ve skutečnosti každý z nás žije v určitém labyrintu. Když to pochopíme, každý z nás se možná může stát i Vontem.
Knihu Mýtus zvaný Stínadla vydalo nakladatelství NZB, distribuce NZB a Kosmas
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře