
Vzpomínka na léto
- Recenze
- Vytvořeno 3. 12. 2013 2:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Jsou místa, o nichž sní asi každý. Svým způsobem pro nás představují jakousi fata morgánu, protože si je vysníme jako žíznivý oázu na poušti. Ovšem někdy se realita tvrdě střetne s naší fantazií. Peter Mayle patří k nejznámějším anglickým spisovatelům, a to především díky trilogii o zemi svých snů: Provence. V letošním roce připravilo nakladatelství Argo její celistvé vydání, aby ani český čtenář nezůstal ochuzen o tuto perlu světové literatury. Do rukou se tak čtenáři dostává Rok v Provence, Navždy Provence a konečně Znovu Provence.
S typicky anglicky břitkým humorem popisuje situace, do nichž se se ženou dostali v momentě, kdy se rozhodli přestěhovat na stálo do Provence, místa jejich prázdninových dovolených. Jenže jak sám brzy pochopí, je rozdíl mezi tím být někde návštěvníkem a začít tam žít. Na každém kroku naráží na něco nezvyklého, nového, nad čím si, pro čtenáře úsměvně, zoufá – úřední šiml, laxnost francouzských řemeslníků, francouzská záliba v nápisech a v nechvátání. Ale na oplátku se setkává s provensálskými samorosty i s mimořádně milými a přívětivými lidmi, kteří se jemu i jeho ženě stávají rodinou. Rok v Provence i jeho pokračování dosáhly takové popularity, že se autor na čas z Provence odstěhoval, neboť mu čtenáři jeho knih takřka nepřetržitě klepali na dveře.
Ale touha po malém domku, který opravili, byla silnější a vzpomínky po letech vybledly, proto se po čase stráveném v Americe vrátili domů, jak sami svou Provence nazývají. Přestože v Americe snadno splynuli s prostředím, neměli problémy s jazykem ani s pochopením kultury, začalo se jim stýskat. Proto nás v knize Znovu Provence provází svými kroky po návratu do Francie. Do země, která má svá specifika, jejíž jazyk není mateřským a s nímž se i po letech, jak sami přiznávají, perou. Srovnává tak často nesrovnatelné – život v Americe a v Provence. Nikdy však nesklouzne do odsouzení jednoho či druhého, s jemným humorem líčí každodenní radosti, jakými jsou čerstvý chléb z malých pekárniček, výborná káva z kaváren na každém rohu a ten všeobjímající klid, který jakoby neznal spěch.
Znovu objevuje kouzlo venkova, poklidný ruch, chuť a vůni země. Jeho vyprávění je pohlazením po duši a probouzí v čtenáři touhu přivonět k levanduli a zkontrolovat olivový olej, zda náhodou není z Provence. Z místa, v němž je jídlo nejen kulinářským zážitkem, ale celospolečenskou událostí. Běžní Evropané ani Američané tento rituální obřad nechápou, ale během svého pobytu v prázdninovém období se mu rádi podvolují.
"Bohužel, navzdory přijatým výživářským normám a obecným pravidlům gastronomické zdrženlivosti, významnou složkou jihozápadní výživy je tuk, jmenovitě sádlo husí a kachní. Smaží se v něm brambory, fazole používané do vznešeného cassoulet se v něm přímo topí, confits do něj nakládají a foie gras je husí sádlo, přímo mana nebeská. Foie gras vlastně vynalezli již Římané. Francouzi, kteří dosti rychle poznají, co je dobrého k snědku, tomu dali francouzské jméno a s příslovečnou skromností jim vlastní od té doby prohlašují, že je to součást francouzského národního pokladu."
(MAYLE, Peter. Znovu Provence. Praha: Argo, 2013. s. 149.)
Pohoda a klid z těchto řádků přímo dýchají, co říkáte? Přesto na první pohled zaznamenáte i britskou ironii a sarkasmus. Jemné, jednoznačné, ale nezraňující. Nemá tendenci ani v nejmenším ublížit, naopak z ní poznáte, jak Mayle dýchá láskou k místním lidem a kraji.
Tuto skvěle napsanou, výtečně přeloženou a stylisticky ujednocenou trilogii nezbývá než doporučit vaší ctěné pozornosti, neboť obohatí nejen vaši knihovnu, ale i váš pohled na jih Francie. Na místa, kde vznikaly legendy. A kdoví, třeba zatoužíte po domečku, který byste si tam koupili.
Knihu Znovu Provence vydalo nakladatelství Argo
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Touha bez romantiky
Ano, o tom vím, ale zmiňoval jsem se o Vaší vlastní literární tvorbě, proto jsem neuváděl překlad ... -
Touha bez romantiky
Děkuji za zmínku o knize. Ráda bych doplnila informace, jejichž absence mě zde zarazila. Mezi vydáním ... -
Když se introvertka vdá
Já sice typický introvert nejsem, ale tenhle komiks mě moc baví! Díky za super recenzi -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne ... -
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...