
Stonehenge žádá oběti!
- Recenze
- Vytvořeno 27. 11. 2013 2:00
- Autor: Pavla Sklenářová

Recenze na knihu od Sama Christera Odkaz Stonehenge, kterou vydal Knižní klub v roce 2012. Thriller s prvky mystiky, kódů a konspirace. Autorem je Brit Michael Morley, pod pseudonymem se skrývající televizní reportér, producent a režisér. Debutoval pod svým vlastním jménem 2008 dílem o sériovém vrahovi Spider.
Ovlivněna Danem Brownem, hledala jsem knihu podobného ražení od jiného autora a objevila jsem dílo Sama Christera Odkaz Stonehenge. Samotný název už sliboval, že se kniha bude dotýkat tajemství starého tisíce let.
Nejdříve stručně zmíním, o co v knize jde. Děj se odehrává v období okolo letního slunovratu. Profesor Nathaniel Chase z neznámých důvodů spáchá sebevraždu. Vyšetření a objasnění má na starosti policistka Megan Bakerová, pátrá však i profesorův syn, archeolog Gideon. Při svém zkoumání narazí na tajnou organizaci, která uctívá Posvátné, tedy bohy sídlící v jednotlivých menhirech Stonehenge a vyžadující jednou za čas lidskou oběť.
Kniha spadá do kategorie mystery thrillerů. Čtenář v ní najde napětí, detektivku, nějakou tu mrtvolu, tajný spolek, mystickou historii a šifry. Psaná je jednoduchým jazykem, kde převažuje přítomný čas, který čtenáře vtáhne ihned do příběhu. Jako kdyby člověk četl noviny. Kapitoly jsou krátké, mezi jednotlivými oddíly se čtenář přesunuje z místa na místo, od postavy k postavě. Může si tak připadat jako při sledování akčního filmu s mnoha střihy.
Oproti Brownovi se děj odvíjí pomaleji, čtenář zvyklý na akčnost od začátku do konce bude nejspíš v půlce knihy netrpělivý. Mohu však ujistit, že se dočká. V závěrečné části je akcí přehršel, ve srovnání s pomalejší polovinou to až působí, jako kdyby autor nestíhal termín odevzdání a potřeboval se vejít do určitého rozsahu. I když to místy může působit překombinovaně, požitek z četby to rozhodně nezkazí. Kniha je psána jako oddechová literatura a jako taková svůj účel splnila. Milovníkům thrillerů doporučuji.
Na závěr připojuji malou ukázku z první části knihy:
Večerní mlha se svíjí u paty kamenů, meteorologické kejkle tvoří jakýsi ostrov v moři mraků. Pro motoristy projíždějící po blízké státní silnici je to přírodní bonus, pro stoupence je to však mnohem víc.
Stmívá se. L’heure bleue. Vzácná chvíle, která nastává dvakrát denně, mezi rozbřeskem a východem slunce, západem slunce a soumrakem. Kdy jsou světlo a tma v rovnováze a duše ze skrytých světů nacházejí křehkou harmonii.
Velmistr to chápe. Ví, že nautický soumrak přichází jako první, když se slunce noří mezi šestým a dvanáctým stupněm za obzor a umožňuje námořníkům jako prvním číst hvězdy na obloze. Následuje astronomický soumrak, když slunce zapadne mezi dvanáctým a osmnáctým stupněm.
Stupně. Geometrie. Umístění Slunce. Posvátný trojúhelník, jehož moc si muži jako on předávali po celá staletí. Stonehenge by tu bez nich nestálo, jeho umístění není náhodné. Jeho umístění naplánovaly za pomoci velkých astronomů ty nejpokrokovější mysli ze všech. Na stavbě se pracovalo s takovou přesností, že dokončení kruhu trvalo déle než polovinu tisíciletí.
A dnes, o více než čtyři tisíciletí později, zahrnují stoupenci kameny Stonehenge stejně zanícenou pozorností.
Velmistr zaujímá své místo přesně v okamžiku, kdy nautický soumrak přechází v astronomický. Stojí nehybně jako vojáci z modrého kamene okolo něj, střežící, chránící.
Je sám.
Jako dávný haruspex trpělivě čeká na své bohy.
(CHRISTER, Sam. Odkaz Stonehenge. Překlad L. Faltejsková. Praha: Knižní klub, 2012. s. 18.)
Knihu Odkaz Stonehenge vydalo nakladatelství Knižní klub
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...