Když zbude prázdné místo…

Recenze

Vytvořeno 25. 11. 2013 2:00

Autor: Tereza Zítková

J. K. Rowlingová se po celém světě proslavila především díky sérii knih o čarodějnickém chlapci a o kouzelném světě okolo něj. Od okamžiku ohlášení její první knihy pro dospělé všichni s napětím očekávali, co nového přinese. Hlavním cílem vydání Prázdného místa byl zajisté pokus o vymanění se z role autorky knih pro děti a mládež. Jak se její záměr vydařil, můžeme nyní sami posoudit.

Román začíná smrtí radního Barryho Fairbrothera. Nepříjemná událost rozvíří vody jinak poměrně klidného městečka Pagford, v městské radě se začne okamžitě jednat o prázdném místě a možném kandidátovi na  nečekaně vzniklou pozici. A jak už to tak bývá, různí lidé se liší svými názory a zájmy, a proto se radní rozdělí na dva hlavní tábory. První, který Barryho brání a chtěl by dokončit práci, kterou započal. Druhý stál už za Barryho života proti němu, takže by rád využil situace a prosadil své plány. Intriky nabírají na síle a vše vyvrcholí tím, že se na webových stránkách města objeví příspěvek od Barryho ducha, který očerňuje jednoho z radních.

Na metaforu prázdného místa můžeme narazit v textu několikrát. Nejdůležitější je právě křeslo v městské radě. Hned za ním pak následuje díra v srdci, která vždy vznikne, když nám zemře někdo blízký. A Barry Fairbrother byl blízký nejen své rodině, ale i mnoha členům společnosti, ve které žil.

Autorka se ve svém nejnovějším počinu vydala novým směrem. Nechala se inspirovat tradičním anglickým venkovem a vytvořila městečko, na kterém ukazuje problémy dnešní společnosti. Děti, které berou drogy, sociálně slabší rodiny, neschopné začít žít bez něčí pomoci, chamtiví radní, již pro slávu a peníze udělají cokoliv. Přehlídka všech možných charakterů i vlastností se v příběhu promíchá v zajímavý koktejl a dá možnost člověku zamyslet se nad tím, zda je současný svět opravdu tak zkažený. Vyprávění není ale naplněno jen negativismem. Nalezneme zde sociální pracovnici, jež se opravdu o přiřazenou rodinu stará a snaží se jí pomoci bez toho, aby z toho něco sama měla. Je zde matka, chránící své potomky za každou cenu. I v tomto korupcí prorostlém městě existují dobří lidé, ostatně jako všude jinde.

Velice kontroverzní postavou je mladá dáma Krystal Weedonová. Na povrch problémová dívka, která ve škole pomalu propadá a více času tráví s výchovnou poradkyní než na samotném vyučování. Aby od sebe ostatní odehnala, je často vulgární a agresivní. Pod drsnou slupkou se ale skrývá jen nejistá puberťačka, které život na bedra naložil víc, než sama může zvládnout. Matka je alkoholička a drogově závislá, nestará se o nic jiného než o své potřeby. To, že dům obývá ještě její dcera a malý Robbie, ji nezajímá. Proto ve chvíli, kdy se objeví chlapec, jenž se o ní zajímá nejenom kvůli sexu, začne pomalu zjišťovat, že život nemusí být vždy jen špatný.

Žádná z postav objevující se v příběhu není jen kladná nebo jen záporná. Všichni jsou to vesměs lidé, kteří si něco prožili, a to bez ohledu na věk, povolání či pohlaví. Celý text je rozdělený do kapitol. Každá z nich symbolizuje jeden den v týdnu, kde se ve vyprávění střídají hlavní postavy. Těch je celkem patnáct – deset dospělých a pět teenagerů.
J. K. Rowlingová chtěla Prázdným místem především světu dokázat, že umí napsat i něco jiného než jen knihu pro děti. Dokázala, ale  musím konstatovat, že Harry Potter byl  v mnohém lepší. To ovšem neznamená, že autorka nemůže přijít příště s něčím novým zdařilejším. Jde především o to, že spolu s Harrym Potterem vytvořila autorka dokonalý fikční svět, do kterého rádo utíkalo nejedno dítě. Stvořila fenomén, který okouzlil celý svět. Prázdné místo je jen jedním z dalších románů, které komentují současnou společenskou situaci. Není na něm nic jiného. V mnohém si jsou ale díla podobná. Autorka v obou dokázala skvěle popsat myšlení teenagerů, a to se všemi jejich typickými vlastnostmi, jako jsou například velká gesta, kterými především maskují svou nejistotu.

Už teď je možné si přečíst další autorčino dílo, a to detektivku, již vydala pod pseudonymem Robert Galbraith. Třeba jí tento žánr bude vyhovovat víc než žánr sociálního románu, kniha se totiž dobře vydávala i ve chvíli, kdy ještě nikdo o pseudonymu J. K. Rowlingové nevěděl. Myslím si, že kdyby s Prázdným místem debutovala, nebyla by zdaleka tak slavná jako je teď. Tím ale nechci knihu úplně zatratit. Má v sobě i určité kouzlo. Na rozdíl od Harryho Pottera je totiž vyprávění o něčem opravdovém a uvěřitelném.

Ukázka:

„Zdálo se, že Terri Krystal opravdu ráda vidí. Řekla jí o návštěvě nové sociální pracovnice a Krystal nervózně uvažovala, co si asi ta neznámá žena o jejich domácnosti, která poslední dobou klesla do ještě větších hlubin špíny než obvykle, pomyslela. Krystal znepokojovalo zvlášť to, že Kay našla Robbieho doma, když měl být ve školce, protože Teriin závazek, že se postará, aby dál chodil do školky, kam začal docházet, když byl u pěstounů, byl klíčovou podmínkou při loňském vyjednávání o jeho návratu do rodiny. Taky zuřila, že sociální pracovnice přistihla Robbieho s plenou, když si předtím dala takovou práci, aby ho přesvědčila, že má chodit na záchod.“
(ROWLING, Joanne Kathleen. Prázdné místo. 1. vyd. Praha: Plus, 2013. 541 s. ISBN 978-80-259-0155-7.)

Knihu Prázdné místo vydalo nakladatelství Plus