
Vraždy v klášterním prostředí
- Recenze
- Vytvořeno 23. 11. 2013 2:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Tajemství, jež nesmí vyjít na světlo. Klášterní ticho narušené kroky cizinců. Zavražděná jeptiška na bílém sněhu. Mladá šlechtična skrývající tajemství a tvář před neznámým vrahem. To všechno čtenář může objevit v knize, která vyšla na sklonku léta v nakladatelství Knižní klub. Kniha Monasterium z pera autorky, jež je nazývána královnou francouzské detektivky a excelentní vypravěčkou napínavých příběhů, napovídá, že čtenáře čeká skvělý čtenářský zážitek. Je tomu tak doopravdy?
Kniha Monasterium nemá vyloženě specifikovaného hlavního hrdinu. Dala by se za něj označit mladá žena pronásledovaná svými vrahy, jež se v klášteře skrývá pod cizím jménem. S cílem ukrýt sebe a diptych vymalovaný jejím zavražděným milencem, obelhává abatyši i ostatní sestry. Hlavní hrdinkou by také mohla být sama abatyše, která je ústředním bodem všeho života v klášteře a kolem ní se točí všechny události. Nic nemůže uniknout jejímu pohledu a brilantnímu názoru, který až překvapuje vzhledem k jejímu mladinkému věku. Snaží se někdo připravit abatyši o život a dostat se tak na její místo? A souvisí s tím vším příchod malomocných do kláštera, o které mají jeptišky pečovat? Hlavním hrdinou by také mohl být hrabě Aimery de Mortagne, který sleduje nepříznivé události v klášteře již delší dobu. Tuší mladá abatyše, jaké tajemství se ukrývá klášterní podzemí? A jak to souvisí s vraždami, které se v rychlém sledu v klášteře udály?
Hrabě de Mortagne se vydá do kláštera, aby tomu všemu přišel na kloub. Stane se tak detektivem, který má všechny záhady rozluštit. Zápletka sama o sobě se zdá velmi napínavá a poutavá. Zpočátku se dokonce zdá, že autorka píše tak poutavě, že čtenáře výjimečný zážitek skutečně nemine. Ale… Byla bych nerada, abych svou negativní zkušeností někoho od přečtení knihy odradila. Každý máme jiný vkus a každému se líbí něco jiného. Na mě osobně byla kniha psána velice chaoticky, autorka ve mně nedokázala vzbudit pocit, že bych některé postavy měla ráda a naopak jiné nenáviděla. Nepodařilo se mi na celých 300 stránkách vytvořit si k nikomu z postav nějaký vztah, či cit. Po přečtení jsem dokonce měla neobvyklý pocit prázdnoty a říkala jsem si, co mi tato kniha vlastně dala? Jsem ráda, že jsem ji četla?
Nedokážu říci, v čem byla chyba. Autorka píše lehce, jednoduše, snadno se vyjadřuje. Bohužel rozhovory mi mnohdy přišly zbytečné, jakoby jen měly za úkol natáhnout text a zvýšit objem stránek. Jména jeptišek a malomocných se mi pletla – to proto, že se autorka příliš nenamáhala jednotlivé postavy popisovat. Celkový dojem mě zklamal, a i když mohla být hlavní zápletka s trochou konspirační teorie zajímavá, literární vyjádření ji utlumilo.
Na závěr musím upozornit na chyby a překlepy v textu. Nevím, zda byly tyto chyby už v originálním textu, nebo se vloudily až do překladu. Ale doteď netuším, jak se jeden z „hlavních“ hrdinů, malomocný Jaco/Jako skutečně jmenoval. Nejen v celé knize, ale dokonce na jedné stránce a v jedné větě je označován dvěma způsoby:
Z Jaka Úhoře se stal Jaco Prosťáček. Jeho předstíraná slabomyslnost mu v tom světě hrůzy a šílené bolesti zaručovala klid.
(Andrea H. Jappová, Monasterium, Praha: Knižní klub, 2013, s. 63.)
V ukázce je vidět záměna písmene k za c. Skutečně jsem se v textu několikrát vracela a přemýšlela, zda to má ve francouzštině nějaký význam, proč jsou písmena rozdílná. V předchozím i dalším textu mi to však přišlo, že to autor/překladatel psal tak, jak mu to přišlo pod ruku.
Celkově mám z knížky rozporuplný pocit. Mohla by potěšit milovníky detektivek, neboť zápletka je zajímavá, nikoli však nevyřešitelná. Kdo rád hledá vraha, má tedy možnost zapřemýšlet si nad příběhem. Pokud čtenáři nebudou očekávat geniální příběh ve stylu Umberta Eca a postačí jim detektivní zápletka v historickém prostředí kláštera, bude se jim kniha určitě líbit. Lákavá anotace ve mně vzbudila již od začátku dojem, že kniha bude hodně podobné Ecovu Jménu růže. S tímto vynikajícím dílem se Monasterium nemůže vůbec srovnávat. Snad i to byl můj osobní problém, proč mě novinka Knižního klubu spíše zklamala.
Knihu Monasterium vydalo nakladatelství Knižní klub
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...