
S Jiřím Kratochvilem ke hvězdám
- Recenze
- Vytvořeno 30. 11. 2013 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Když si vezmete poprvé do ruky novou knihu Jiřího Kratochvila, možná zaváháte a pomyslíte si, že se význačný brněnský spisovatel dal na sci-fi. Ničemu bych se nedivil, Jiří Kratochvil se ničeho nezříká a své čtenáře rád překvapuje. Ostatně by to nebylo poprvé, kdy jeho povídka měla fantastický nádech. Alfa Centauri, tak se jeho nové romaneto jmenuje, evokuje představu hvězdných dálek a nekonečného vesmírného prostoru.
Alfa Centauri, nejjasnější hvězda souhvězdí Kentaura, podněcovala fantazii autorů sci-fi dlouhá léta. Alfu Centauri tvoří ve skutečnosti tři hvězdy a jedna z nich - Proxima je nejbližší hvězdou mimo naši sluneční soustavu. Do ní vkládali fantasté naděje, že nám přinese setkání s mimozemskou civilizací. Dnes je dokonce známo, že okolo ní obíhá nejbližší exoplaneta astronomy pojmenovaná naprosto nepoeticky Alfa Centauri Bb. Možná se ptáte, co má astronomická vsuvka společného s postmoderní literaturou. Něco společného má, ale to se z této recenze nedozvíte. Omlouvám se předem, ale snad později pochopíte, že mám k tomu velmi dobrý důvod.
Rodina, do níž nás autor přivádí, je na první pohled zcela obyčejná – otec, matka a syn. Ani na tom, že syn je nevlastní, by nebylo nic zvláštního, jen snad způsob, jakým se ve své nové rodině objevil, je poněkud bizarní. Tomáš, bohatý restituent, chlapce nalezne v tramvaji – vlastně v šalině, jsme přece v Brně. A protože tramvaj autorovi i Tomášovi připomíná velrybu, chlapec se bude jmenovat Jonáš. Toto podobenství se táhne celým romanetem a nabírá i jiných významů. Příběh ve skutečnosti začíná v době, kdy je chlapci třináct let. Podle židovské tradice, jak se Jiří Kratochvil zmiňuje, je chlapec přijat mezi muže. V rodině se objevuje záhadný bezdomovec trpící amnézií, kterého si Tomáš pojmenuje Charlie. Společně se snaží vysvětlit záhadu Charlieho minulosti, ale ani za použití nejmodernějších technických vymožeností se to nedaří. Na scéně se krátce mihne i soukromý detektiv Mojmír Kočí, syn Daniela Kočího, s nímž jsme měli tu čest setkat se v Kratochvilově románu Slib.
Kratochvilovo romaneto je velmi pečlivě vypointováno, do samotného konce netuší čtenář, kam autor svým vyprávěním míří. Naštěstí autorův záměr respektovalo i vydavatelství, takže anotace nic podstatného neprozrazuje. Kniha patří k těm, jejichž účinek závisí na pomalém odhalování jednotlivých nitek příběhu a znalost pointy proces objevování degraduje. To je důvod, proč nechci následný děj ani naznačovat.
I v této knize se autor projevil jako fascinující vypravěč kombinující realitu a fantazii, neváhající používat nepravděpodobné až absurdní zvraty. V jeho podání to není nedostatek schopnosti posunout děj jiným způsobem, ale hravost, s jakou Kratochvil ke psaní přistupuje. V textu se setkáváme s typickými autorovými motivy – emigrací, společenskými změnami po roce 1989, ale i dobou, kdy nemohl publikovat a psal „do šuplíku“ bez perspektivy, že se jeho práce dostane na veřejnost. Kratochvil neustále mění způsob vyprávění, střídá er formu s ich formou, někdy je dokáže vystřídat v každém odstavci, často střídá i vypravěče. Přesto text nepůsobí dojmem chaosu. Autor hýří nápady, náladami, barvami jako velkolepý ohňostroj. Ve své hravosti si může Jiří Kratochvil dovolit zaplnit svou knihu i tak nepravděpodobnými postavami, jako je třináctiletý hoch Jonáš, který hltá vědomosti a nasává výklady neznámého Charlieho jako houba.
V souladu s označením jednotlivých hvězd v souhvězdích i autor rozlišuje kapitoly svého romaneta řeckou alfabetou, začíná alfou, poctivě pokračuje k písmenu théta, pak najednou skočí rovnou na omegu, tvořící symbolický závěr. Kniha je doplněna ilustracemi brněnského výtvarníka Jana Pražana.
Romaneto Alfa Centauri rozhodně nezklame příznivce Jiřího Kratochvila, patří k jeho nejvýraznějším knihám poslední doby. Neříkám k nejlepším, protože jeho knihy nelze dělit na dobré a špatné.
Knihu Alfa Centauri vydalo nakladatelství Druhé město
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...