Popmusic, reklama a lži

Recenze

Vytvořeno 12. 11. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pokaždé, když si v autě zapnu rádio a naladím některou z komerčních stanic, vnucují se mi při poslechu stále stejné otázky. Proč pouštějí takovou hudbu? Kdo ji vybírá? Komu se to líbí? Odpovědi na ně znám a po letech strávených v prostředí, kde vládne reklama a peníze, jsem se s nimi do jisté míry smířil. Jen občas mi hlavou prokmitne hříšná myšlenka, jestli je správné smiřovat se s manipulací a nechat za sebe rozhodovat někoho jiného, co se mi má a nemá líbit. Člověk už dokáže odhadnout, co vše dokáže marketing, a za kolik peněz si lze koupit úspěch, ale obvykle to nevnímá, pokud se mu to nepřipomíná. Třeba v satirické knize Zdeňka Zapletala nazvané příznačně Popík.

Obvykle nečtu anotace, zadní strany přebalu a jiné informace o knize dřív, než si udělám vlastní názor. Nechci, aby mi někdo naznačoval, co si mám o knize myslet. Proto jsem začal mít podezření až na prvních stránkách knihy. Jaké podezření? Nu, že jsem už něco podobného někdy slyšel. Autor se na začáku se sžíravou ironií rozepisuje o populární hudební scéně a zaměřuje se hlavně na nepřehlednou džungli muzikálů, pro které se hledají ta nejabsurdnější témata. Zalistoval jsem proto na internetových stránkách a hle – Zdeněk Zapletal je jedním ze scenáristů podílejících se na seriálu Comeback. Jistě, stačilo přečíst přebal knihy, tam je tato informace uvedena také, ale z důvodů již uvedených jsem preferoval internet. Comeback je - narozdíl od některých jiných sitcomů – velmi inteligentní a týmu scenáristů se do něj podařilo vtěsnat velké množství absurdních fenoménů současné doby.

Zdeněk Zapletal se v Popíku věnuje jen jednomu, a tím je právě reklama, s jejíž pomocí je možné dostat do povědomí posluchačů prakticky kohokoliv, bez ohledu na jeho kvality. Či spíše naopak, čím stupidnější melodie a text je, tím vhodnějším materiálem se jeví pro účely marketingu. K tomu se samozřejmě hodí přiměřeně jednoduchý interpret, ochotný pro slávu udělat cokoliv. V Popíku je to Maxim Flexa, mladý zpěvák. Producent Debo si ho pro své záměry vybral a hlavního hrdinu Normala Majera udělal jeho manažerem. Flexův hloupý hit Copánková se brzy ozývá v každém rádiu, o zařazení do playlistů se postaraly peníze. Normal pracuje na Maximově kariéře standardním způsobem – vyrábí skandály, informuje reportéry bulvárních časopisů, stará se o zpěvákovu image.

Humor Zapletalovy knihy vychází především z jiného úhlu pohledu na to, co se odehrává v zákulisí šoubyznysu. Jak jsem podotkl v úvodu, všichni víme, jaká je realita, přesto se necháváme, někdo více, jiný méně, reklamou ovlivňovat. Pokud se tato realita jen trochu posune, stává se z ní groteska. Přitom se smějeme právě tomu, jak hloupě se necháváme tahat za nos. Zdeněk Zapletal, stejně jako v Comebacku, zahrnuje čtenáře směsicí jmen slavných osobností, někdy jsou to jména pravá, jindy lehce pozměněná nebo zcela vymyšlená. Pro zpěvačky na vrcholech žebříčků popularity použil jednoduše a výstižně příjmení Zlatá, Stříbrná a Bronzová, Karel Gott se objevuje v jednom případě pod svým jménem, v jiném, v roli malíře, jako Vincent One Gott. Stejně postupuje i u názvů muzikálů, některé opravdu existují, jiné jsou se smyslem pro dokonalou nadsázku vymyšleny. Jména i názvy ve většině případů odkazují na reálné osobnosti nebo díla a při určitém kulturním rozhledu – je potřeba i ten pseudokulturní - je možné se jimi bavit. Lidé pohybující se v zábavním průmyslu jsou v knize skvěle charakterizováni, autor evidentně vycházel ze svých vlastních zkušeností a pouze zdařile karikoval některé jejich vlastnosti a způsob jednání.

Popík zpočátku pěkně ubíhá, čtenář se baví, ke konci však jako kdyby ztrácel tempo. Autorův záměr je jasný, Normal Majer se dostává do vleku událostí. Je to typ člověka, který se domnívá, že za nitky tahá on, že určuje běh osudu nejen svého, ale i Maximova. Do grotesky se vkrádají vážnější tóny, jsou sice přítomny již od začátku, s postupem doby ale nabývají na závažnosti. Rodina jeho prací pohrdá, manželka i děti si našly svou cestu a autor přiznává, že čestnější. Normal se řítí do problémů, protože šoubyznys je neúprosný.

Popík je zábavná kniha, a to i přesto, že je v ní mnoho vážných témat. Autor se zamýšlí nad smyslem života, jaký vede jeho hrdina, i nad jeho způsobem obživy. Staví do opozice jeho ochotu udělat pro peníze i to, s čím nesouhlasí, s ideály jeho dětí. Pokládá Majerovi do cesty mnohá pokušení a on jim podléhá, i když v duchu jimi pohrdá. Někteří z těch, které Majer považuje za hloupé a povrchní, vycházejí ve srovnání s ním daleko lépe, jdou si pomalu za svým cílem a nesnaží se manipulovat se svým okolím. V zrcadle Zapletalovy ironie se může stát, že se chvílemi čtenář rozzlobí. Nejčastěji sám na sebe při pomyšlení, jak snadno akceptujeme lži reklam a bulváru.

Knihu Popík vydalo nakladatelství Novela bohemica