
Beskydská sága Vladimíry Klimecké
- Recenze
- Vytvořeno 1. 11. 2013 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Život na horách je těžký a vždy byl. Myslím, že toto tvrzení nebude nikdo zpochybňovat i přesto, že jde o nádherné prostředí. Vydat se jednou za čas na túru, obdivovat zbytky neporušené přírody je ovšem něco jiného, než tam trvale bydlet. Život v takových podmínkách se odráží v charakterech lidí, horalé mají jiné hodnoty, přestože v dnešní době se rozdíly postupně smazávají. Vladimíra Klimecká o takových lidech napsala knihu Druhý život Marýny G.
Kniha Vladimíry Klimecké není jen o lidech, ale i o kraji a o době, v níž žili. Prochází celým dvacátým stoletím, zahrnuje obě světové války i změnu režimu v devadesátých letech. Čtenáře provází čtyři generace zcela obyčejných žen, které musí denně bojovat, někdy i o holý život svůj a svých dětí. První část Marýna vypráví o Marii Grossové, vyrůstající v rodině svých kmotrů v beskydských kopcích. Matka, žijící v Ostravě, ji nemohla uživit, s nemanželským dítětem to bylo téměř nemyslitelné. Marýna prožívá nejpodstatnější události minulého století, vyrůstá za Rakouska-Uherska, první světová válka ji zastihne jako dospělou, vdanou ženu. Přestože život vesničanů byl vždy těžký, odchod mužů do války a rekvírování toho mála potravin, co zůstalo, odvádění koní a dobytka, to znamenalo téměř katastrofu. Autorčino líčení tohoto smutného období je velmi sugestivní a soustředí se detaily, které obvykle v knihách tak širokého časového záběru zanikají. Vznik České republiky má nevýrazný dopad a druhá světová válka se horalů z knihy Druhý život Marýny G. dotkla citelněji až ke konci, kdy sílí partyzánské hnutí, a tím i německé pronásledování. Autorka vnímá Rudou armádu jako osvoboditelskou, přestože se zmiňuje i o tom, že osvoboditelé mohou být lidem stejně nebezpeční jako uchvatitelé. Marýna je jediná část psaná v ich formě. Zdůrazňuje se tak význam Marie Grossové jako jakési pramáti rodu. Autorka jí věnuje nejvíce prostoru, ostatní ženy celkový obraz dějin minulého století již jen dokreslují.
Marýnina dcera Růža, hlavní postava následující části, se se svým manželem Emilem pokouší po druhé světové válce podnikat. Znárodnění, které následuje po roce 1948, autorka nelíčí nijak dramaticky, Růža ho svým způsobem pociťuje jako úlevu. Část nazvaná Růža je orientovaná spíše na nepříliš šťastný rodinný život této ženy, poznamenaný soužitím s mužem, který je závislý na alkoholu a dopouští se častých nevěr.
V podtextu části Josefka zaznívá nevýrazná polemika mezi snahou o kolektivizaci a odporem proti ní. Josefčin otec se hospodářství nevzdá, pro Josefku to ale znamená věčnou dřinu a obrovské břímě. Přesto ani ona neuvažuje o tom, že by dobrovolně rodinný majetek odevzdala. Ani v této části Vladimíra Klimecká nepojímá období kolektivizace dramaticky a o nespravedlnostech, ke kterým v té době docházelo, se zmiňuje jen nepřímo.
Poslední část nazvaná Fany se odehrává v porevoluční době. Obsahuje dvě výrazné roviny. Tou první je tvrdý život, který pokračuje i v novém režimu. Manžel se rozhodl podnikat ve stavebnictví a i v jeho případě se potvrzuje pravidlo, že poctivou prací se vydělává velmi těžce. Fany ho podporuje, ale po dlouhé době uskrovňování je unavená a ubitá. Deprimující pocity vyvolané únavou vyúsťují do druhé roviny děje – Fany uvažuje o svém právu na štěstí a lásku.
Kniha Vladimíry Klimecké je kronika minulého století. V současné české literatuře se podobné texty objevují stále častěji a je možné pozorovat odklon těžiště děje od důsledků normalizace k šíře pojatým rodinným ságám. Autorka se událostem na konci šedesátých let zcela vyhýbá a důsledky normalizace také příliš neřeší. Na literární scénu vstupuje stále více žen a důsledkem je i častější pohled na svět očima ženských postav. Nedávno například vyšla podobně koncipovaná kniha spisovatelky Aleny Mornštajnové Slepá mapa (recenzi najdete zde). Oproti tomuto románu nás Druhý život Marýny G. zavádí do atraktivního a drsného světa hor a zprostředkovává nám zasvěcený pohled na těžkého života beskydských horalů. Kniha Vladimíry Klimecké, zejména její první část, je čtivá a přináší autentické informace o životě našich prarodičů. Zcela právem se jí dostalo ocenění Literární cenou Knižního klubu.
Knihu Druhý život Marýny G. vydalo nakladatelství Knižní klub
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře