Zrůda vraždící na Vánoce

Recenze

Vytvořeno 8. 11. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Čas Vánoc se nezadržitelně blíží. Obchody do svého sortimentu zařazují vánoční zboží a nastává ideální doba na čtení detektivky Neboť jejich je království nebeské od norského autora Kjetila Trye. Zapojte se do mrazivého příběhu odehrávajícího se v zimě 2007 v Oslu.

Hned v první kapitole – či spíše prologu – se čtenář stává svědkem brutálního útoku na bezdomovce. Muž přijde o nohu, která beze stopy zmizí. S případem, jehož řešení o rok později připadne komisaři Lykkemu, to nijak nesouvisí. Nebo se přece jenom najde důkaz? Lykke se ujímá případu pohřešovaného herce – zahrál svoji roli Josefa ve Vánočním evangeliu, odešel domů a jako by se po něm slehla zem. Až o několik dní později policie najde v jeho mrazáku děsivý obsah – několik sáčků s vnitřnostmi. Nemůže být pochyb – Reidar Dahl byl zavražděn. Netrvá dlouho a v Oslu zmizí mladá jeptiška. Čtenář sleduje její vraždu, pachatel je však stále neznámý. Souvisí spolu oba zločiny? Policie tápe ve tmě a média zatím vehementně skloňují sousloví „sériový vrah“. Další mrtvý na sebe nenechá dlouho čekat, přestože se poněkud vymyká vzorci, který si policie zatím vytvořila. Nebo – vzniká další, nový a jen těžko uvěřitelný. A pachatel stále není v rukou policie.

Hlavní roli má v příběhu samozřejmě Lykke. Není pouhou loutkou v autorových rukách, která udělá vše, co si loutkoherec usmyslí. Má své soukromí, motají se kolem něj dvě osudové ženy, řeší své osobní problémy. Možná už je příliš starý na to, aby svou práci vykonával dostatečně přesně – na všechno jde příliš zeširoka, přesto jen málokdy udělá závažnější chybu. Dokonalost sama? Tak se o něm nedá mluvit ani náhodou, práci totiž neodděluje od soukromého života a vlastních pocitů. Je to člověk – s velkým Č, postava z masa a kostí, která má svou skutečnou předlohu, alespoň tak na čtenáře působí… Ani jeho skupina nepatří mezi loutky. Každý je jiný, má svoje vlastnosti, sny a touhy. Není jim co vytýkat, vtáhnou čtenáře do děje a berou ho skoro jako kolegu či při nejmenším důležitého svědka. A to všechno jaksi bez autorova vědomí.

V podstatě by se stejně dalo mluvit i o pachateli. Člověk občas dokonce pochybuje, jestli je skutečně tak špatný. Samozřejmě, na jeho činy se nedá dívat jinak než jako na spáchané zlo. Jenomže co když se tu objeví nějaká přehlédnutá polehčující okolnost?

Po první vraždě se pátrání rozbíhá na plné obrátky. Začínají návštěvy místa činu, obydlí podezřelých, ale mnohdy se Try pustí do popisování místa, aniž by prozradil, jakou bude mít v ději roli. Něco se dá pochopitelně odtušit z předchozích kapitol, ale ne vždy jsou čtenářovy vývody správné. Leckdy ho autor překvapí. Místo se zdá být jasné, byť ne zcela obvyklé, přesto vyloženě nesvádí ke spáchání zločinu. Ne, že by se tam musel nutně stát, ono bohatě stačí samotné podezření, že by mohl… A nejděsivější je, že jde o místa, která člověk poměrně běžně navštěvuje.

V severských detektivkách je nutné počítat s jistou dávkou naturalismu a ani Neboť jejich je království nebeské není výjimkou. Čtenář se stává bezprostředním svědkem vraždy, nechybí návštěvy preparátora nebo porodnice. Slovo „skalpel“ se objevuje snad na každé stránce, knihou tečou potoky krve a jen málokdo přežije. Z popisů běhá mráz po zádech, protože něco takového by se mohlo stát i ve skutečnosti. Třeste se strachy, na to, co přijde v závěru, čtenáře nemůže připravit vůbec nic…

Ukázka z knihy:

„Co jsem zjistila? Pachatel to nedělal poprvé. Je to vysoce profesionální. Řezy jsou čisté, vypadá to skoro jako u praktické zkoušky.“
„Praktické zkoušky?“
„Z patologie. (…) A dělal to velmi ostrým nástrojem,“ dodala.
„Skalpelem?“
„Pravděpodobně.“
„Kdo něco takového dokáže?“
Rolf Lykke se okamžik díval do stropu. „Chirurgové, myslivci, tapetáři, řezníci…“
(TRY, Kjetil. Neboť jejich je království nebeské. Praha: Motto, 2012. s. 51.)

Knihu Neboť jejich je království nebeské vydalo nakladatelství Motto