Kdo otrávil krále Karla?

Recenze

Vytvořeno 30. 10. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Jan Bauer je známým autorem historických románů i literatury faktu, jemuž v poslední době v nakladatelství Moba vycházejí knihy z období vlády Karla IV. V létě 2013 vyšel třetí díl této série – Smrt na jazyku a čtenáři je už po přečtení anotace a názvu titulu jasné, o co v příběhu půjde. Přesto autor dokáže najít zajímavý příběh, kterým upoutá pozornost.

Dominikán Pavel se v Německu přidává k římskému tribunovi Colovi di Rienzo, který se pokouší dostat ke králi – svému vybájenému příbuznému. Cesta je poměrně nebezpečná, nechybí únosy, skrývání před pronásledovateli a bezprostřední ohrožení života. Karel IV. plánuje svoji římskou jízdu, ale nechce Věčné město dobýt násilím, jak to už před časem udělal jeden z jeho lucemburských předků. Bauer využívá skutečných historických událostí, které nebyly nikdy dokonale vysvětleny. Teorií je víc než dost, autor si vybírá ty, jež se mu nejlépe hodí do příběhu. Když se nad tím čtenář zamyslí, vypadá to reálně. Proč by – například – český král nemohl být zraněn při turnaji, do něhož se přihlásil? Děj sám o sobě je dost spletitý, než aby se dal vyprávět v několika řádcích.

Hlavním hrdinou se – nad očekávání čtenáře – stává zmíněný dominikán Pavel. Podle příběhu snad schopný muž ve službách papeže, teď schopný muž a blízký přítel Karla IV.; někdy dvořan, jindy mnich, který se dokáže dostat kdykoli kamkoli. Nebezpečný muž, o kterém nikdo neví, co je jeho cílem. Samozřejmě není nemožné zmínit Otce vlasti. V knize Smrt na jazyku ustupuje do pozadí – několik měsíců je upoután na lůžko a může k němu jen několik vyvolených. Neméně důležitá je také Anna Falcká, s Karlem má prvního syna Václava, na kterého nedá dopustit, a aby se trochu od péče o synka odreagovala, věnuje se alchymii, což jí v očích dvora značně přitěžuje. Je první z podezřelých, že svého muže otrávila elixírem lásky – proč by jinak král zůstával na svém venkovském hradě a nevládl zemi? Nikdo ovšem – kromě Pavla a několika nejvěrnějších šlechticů – neví, jak to bylo ve skutečnosti. Příběh by nemohl vzniknout, kdyby dominikán šťastnou, byť podivnou náhodou nenarazil na Římana Colu di Rienzo. O tomto muži se dá také mluvit jako o jistém koření příběhu. Vykazuje běžné lidské vlastnosti – především strach a ze začátku také naději, že by se mohl do Říma vrátit ve slavnostním korunovačním průvodu.

Jan Bauer nechává čtenáře sledovat kroky dominikána Pavla. Poprvé se s ním setkáváme v šenku v Německu, odkud římského tribuna doprovází do Prahy. Nezdrží se tu dlouho, sotva se Karel dozví o Colově záměru, začíná kolotoč jednání s papežem – a s tím spojená cesta do Avignonu, ale také zjišťování politické situace v Římě. Nechybí ani účast na rytířském turnaji nebo návštěva několika Karlových nejoblíbenějších hradů.

Příběh není ani zdaleka psán z pohledu jedné osoby. Přestože by se za hlavního hrdinu dal označit Pavel, z některých scén zmizel, a přesto postavy spojuje. Před čtenářem se tak otevírá mozaika plná nečekaných zvratů.  Vše se zdá být logické a předvídatelné, což se může změnit pouhým otočením stránky.

Název knihy a anotace jsou všeříkající, čtenář má okamžitě jasno. Nebo je to jen zdánlivý, prchavý pocit? Kdo má ve skutečnosti smrt na jazyku?

Ukázka z knihy:

Konečně dominikán vstal, přežehnal se křížem a otočil se k biskupovi: „Promiňte, Eminence, pokud jsem snad narušil vaši modlitbu.“
„Och, nijak se neomlouvejte,“ křečovitě se usmál Raimund.
Předpokládám, že jste mne očekával. Byl jsem ohlášen.“
„Ach ano, jistě.“ V papežském vikáři zatrnulo. (…) „Mohu vás pozvat na malé občerstvení? Jistě jste po dlouhé cestě unaven.“
(BAUER, Jan. Smrt na jazyku. Brno: Moba, 2013. s. 87.)

Knihu Smrt na jazyku vydalo nakladatelství Moba