Recenze: Knihy pro dospělé

Sněhobílá Smuténka Jana Skácela

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
il

V době, kdy se za našimi okny pomalu loučí léto a ospalou přírodu po ránu už líbá mlha, dostává se nám díky nakladatelství Vyšehrad do rukou sbírka klasického básníka Jana Skácela, Smuténka.


knihaJeho dvě básně, v jejichž verších Smuténka vystupuje, jsou reminiscencí krásy včerejších prožitků, ze kterých o den později zůstává jen tma a úzkost v srdci. Nejen tyto dvě básně poukazují na to, jak pevně jsme spjati s naší minulostí a jak silně se k nám vrací především v časech, kdy léto odplouvá a na pole a lesy dýchne chlad.

Shledáváme, co v nás zůstalo a o kolik jsme chudší. A zatímco nás nemilosrdnost času přibližuje „věčné zimě“, kocháme se cykly její bílé krásy. Sami a beze svědků a nebo spolu s verši básní Vteřina v lednu anebo Příliš čistý sníh:

Příliš čistý sníh

Vždycky, když padne první sníh,
mráz zamkne tůně na tři zámky,
zahodí klíče do studánky
sekerou třikrát rubané,

bývá mi smutno jako nikdy.
jako by vítr s duše svál
poslední lístek prudce bílý
a všechno čisté polím dal.

A zaplakal bych plný studu.
Čistota jasná na polích.
To tiché nebe ... Jednou budu ...
Umřeme všichni pro ten sníh.

Autor by si tak rád půjčil od přírody něco z její bělosti a čistoty, nebo by svou duši zmítanou nelehkým životem uzdravil alespoň s příchodem blahodárného jara, na které pěje ódy plné živočišné touhy, člověku po jaru vrozené. Jako by mu přicházející zima dávala najevo vlastní smrtelnost a život jako pouhou náhodu, zatímco jaro jakoby přišlo s novou šancí pro utěšenější život plný lásky. Jarními verši oplývají především básně Březen a Co je k ponechání. První báseň poukazuje na skutečnost, že ačkoliv každoročně a až mechanicky zažíváme příchod jara, stále je pro nás nový a jedinečný. Nikdy se neomrzí a vždy bude opěvován. Druhá báseň je pak jakýmsi dědictvím zimy a jejích prožitků, ze kterých si jen některé rádi ponecháme. Báseň s názvem Co je k ponechání je zkrátka naším introspektivním úklidem, který nikdy nemůže být dokonalý.

Co je k ponechání

Zas je tu jaro, zatím naznačené,
tak trochu trpké jako dým.
Rozmýšlím, co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví
a loňská hnízda neshodím.

Jan Skácel je nedostižným břehem v moři poezie, jeho verše jsou skvostně malebné a plné fantazie. Jeho poetické obrazy proudící z bezedné fantazie s obdivuhodnou mistrností kreslí na louky sněhové závěje i vůní omamné fialky, hvězdy stoupající nad studánkou i ptáky, kterým ráno nedá spát. Básník Jan Skácel veršuje o krásách zimy i jara, ze kterých si vždy něco odneseme do vlastní duše. Pokud je tam ještě dost místa mezi našimi splíny i věčnými nadějemi.

Pořád

Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť,
a smutné peří dolů padalo.

Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.

Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.

A pořád dál a hůř.
(SKÁCEL, Jan. Smuténka. Praha: Vyšehrad, 2013. 64 s.)

Knihu Smuténka vydalo nakladatelství Vyšehrad

 

Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení