Recenze: Knihy pro dospělé

Láska mezi smrtí a cynismem

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
oko

Paula McLainová je autorkou románu Pařížská manželka, beletrizovaného životopisu první manželky Ernsta Hemingwaye (vydala Metafora, 2011). Když Hadley (přezdívaná Tatie) poznala Ernesta, byli navzájem fascinováni odlišností svých povah, vzniklo mezi nimi pouto, které nesmazaly ani jeho nevěry nebo jejich další manželství. Ernest představoval jakousi výbušnou směs, která Hadley chyběla. Hadley byla jemná a melancholická. Přesto se výborně doplňovali a Ernestovi se na Hadley líbilo, že je esencí ženskosti a laskavosti. Jak se jejich vztah vyvíjel?

 

knihaPoválečná Paříž byla plná lidí dychtících po životě, lásce a umění. Lidé kvůli válce ztrpkli, zatvrdili se vůči naději. Až příliš často byli svědky bolestí a křivd. Kavárny na Montparnasse byly svědky milostných trojúhelníků a komplikovaných vztahů. Spokojené manželství bylo luxus, který si mnozí nemohli dopřát, protože neměli jistotu bezpečí a klidu. Ernest Hemingway se oženil celkem čtyřikrát, Hadley dvakrát (pro oba to bylo první manželství).

„Tehdy všichni na manželství nevěřili. Vzít si někoho znamenalo uznat, že věříte v budoucnost a také v minulost…“
(
McLainová, P. Pařížská manželka. Praha: Metafora, 2011, str. 7) 

Jaké je milování v době, která je plné cynismu a krve? Opravdové, rychlé nebo vytrvalé? Odpověď se těžko hledá. Všechny vztahy mají svoje propady a vzestupy, občas stačí jen jedno rozhodnutí a věci nejdou vrátit. Stateční a tvrdohlaví všemu čelí, čtou knihy o lidech, jako byl Ernest, aby našli jiný úhel pohledu, ostatní utíkají a teatrálně mažou dobré vzpomínky. Velmi silně může na čtenáře působit skutečnost, že postavy této knihy skutečně žily. Příběhu můžeme lehce uvěřit a pak už jen nevěřícně kroutit hlavou. Vztahy, životní paradoxy, finanční problémy, touha něco dokázat, tohle všechno nám může být důvěrně známé. Knihu (zdařile) přeložila Eva Fuxová. 

Hadley pocházela z rodiny, kde měla hlavní slovo matka. Její otec spáchal sebevraždu. Po jeho smrti trpěla Hadley migrénami a rezignovala na vlastní hudební kariéru (hrála na piano). Její postava v tomto příběhu je vytrvalá, velmi opravdová a lidská. S Ernestem se navzájem fascinují a drží při sobě. Rovnováhu zajišťuje křehké pouto, noční pitky ve společnosti a společné cestování. Milovaný syn „Bumbi“ je darem, ale výdaje na zajištění dítěte zatěžují už tak napjatý rozpočet. 

Jako „ústřední“ roztržku mezi manželi Ernestem a Hadley, jsem považovala to, když Hadley ve vlaku ztrácí kufr s rukopisy. Tehdy mu snad její naivita začala vadit. Snad to je jakási paralela s tím, když zamilovaná žena rozmělňuje svoji osobnost a touhy v očích svého muže. Tomu pak paradoxně začne tato láska překážet a oddaluje se…  Ernest byl často nepřítomný, v přítomnosti miminka nervózní, musí psát články do novin, ale sní o románu.  Měl noční múry, často v noci nespal a trpěl depresemi. Psát i milovat s vášní je tak opravdové a vzácné! Jen pak možná nezbývá dost času na každodenní problémy a dětské hry…  

Pokud něco kniha dobře rozpracovává, pak je to základní princip – vše plyne, vše je měněno. Čtenářky mohou opouštění Hadley Ernestem pociťovat jako nepravost, stejně jako novou šanci…Známý spisovatel už pro mne nyní není jen neuchopitelným sebevrahem, ale především člověkem, který využil všechen svůj čas k opravdovému životu. Zajímavé je, že i přes četné další vztahy, patřila poslední slova a myšlenky právě Hadley. Příjemné čtení na léto pro lidi, kteří chtějí odpočívat i přemýšlet… 

„Člověk, kterého miluješ, nemůže být nikdy doopravdy ztracen.“ 
(McLainová, P. Pařížská manželka. Praha: Metafora, 2011, str. 357) 

Knihu Pařížská manželka vydalo nakladatelství Metafora

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení