V předvečer samostatného státu

Recenze

Vytvořeno 9. 10. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

České dějiny zajímají historiky od nepaměti. Ucelenou řadu o české historii však dosud nikdo nevydal, většinu nakladatelů potkaly finanční problémy, které jim nedovolily záměr dokončit. Proto je řada Velkých dějin zemí Koruny české velmi sledovaným a historiky doporučovaným počinem. Nejinak tomu je i s jejich dílem s podtitulem XII. b 1890-1918. A to ze zcela zřejmých příčin. Období, o němž pojednává, není příliš zpracovaným a historici, kteří jej zpracovali, patří k předním ve svých oborech, takže podávají přesné, ničím nezkreslené informace.

Kniha je velmi dobře uspořádána, dělí role politické, národní i kulturní, které tvoří první tři hlavy knihy. Čtvrtá hlava pojednává o první světové válce. Toto rozdělení je nejen názorné, ale umožňuje i snazší orientaci v jednotlivých tématech. Za pozornost stojí nejen změny politických názorů čelních představitelů Rakouska-Uherska, ale nesmíme zapomenout ani na dotvoření národní identity, které bylo téměř u konce. Téměř, ale přesto bylo zapotřebí ještě mnoha kroků. Jedním z nich mohlo být vybudování univerzity v Brně, ke kterému ale došlo až po vzniku republiky.

Důležitou roli ve společnosti a jejích postojích hrálo i umění – probuzení zájmu o lidovou tvořivost a její historii bylo velkým milníkem. Snaha vytvořit národní umění ovládla na několik let celou společnost. Rozmach ekonomický, kulturní i vědecký zastavila první světová válka. Autoři čtenáře upozorňují nejen na její průběh v českých zemích, ale i na zahraniční odboj, díky němuž mohla vzniknout samostatná republika, v níž došlo k uskutečnění mnoha cílů ještě z doby Františka Josefa I.

„Podle dobových pramenů byli obyvatelé českých zemí – a nejen oni – natolik přivyklí mírovým řešením mezinárodních (či lépe mezistátních) zápletek, že i ve dnech savojské krize dospěli v drtivé většině k přesvědčení, že „z toho nebude nic". Na venkově probíhaly žně bez ohledu na odchod mobilizovaných mužů. Zámožnější lidé z měst odjeli na letní byty, do lázní, k moři do Dalmácie a někdy i do ciziny, zvláště do Itálie a do Německa. Spoléhali se především na císaře Františka Josefa, jenž před nedávnou dobou projevil přání, že by chtěl ukončit svou dlouhou životní dráhu i vládu v míru."
(BOROVICKA, Michael, KAŠE Jiří, KUČERA, Jan P., BĚLINA, Pavel. Velké dějiny zemí Koruny české. XII.b. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. s. 620.)

A pak přišla válka. Jenže nikdo netušil, jak bude dlouhá a ničivá. Pokrok ve zbrojním průmyslu udělal své. A prorakousky orientovaní občané začali měnit své postoje, když se jim synové nevraceli z fronty a když nastal tzv. válečný absolutismus následovaný politickými perzekucemi.

Velké dějiny jsou výborně napsanou odbornou knihou, která by neměla chybět v žádné knihovně. Může vyděsit svým objemem, ale není nutné ji číst celou, abyste si udělal základní přehled o naší historii. A na tu není dobré zapomínat, naopak, měla by být připomínána a pochopena. Proto ji vřele doporučuji každému, kdo má zájem být nezkresleně informován.

Knihu Velké dějiny zemí Koruny české XII. b vydalo nakladatelství Paseka