Recenze: Knihy pro dospělé

V zajetí střediskové vesničky

1 1 1 1 1 (1 hlas)
kniha

Dokážu si představit, že pro člověka s touhou psát je nesmírně lákavé inspirovat se drobnými příhodami, které se stávají jemu samému nebo lidem okolo. A obliba takové literatury u čtenářů potvrzuje, že je to není úplně špatná volba. Ne každý má rád fikci, odpozorované a odposlouchané historky mají punc reálnosti a drobný klep občas potěší více, než sofistikovaně koncipovaný příběh. Přesně touto cestou šla Jarmila Křížová, když psala svou knihu Naše patálie a lapálie.


knihaPorozhlédneme-li se po svém okolí, nemusí to být nikam daleko, stačí do zorného pole zabrat třeba jen svou nejbližší rodinu, zjistíme, že lidé okolo nás jsou ve skutečnosti tak trochu groteskní postavičky a jejich chování při správném odstupu a úhlu pohledu může být zdrojem dobré zábavy. Stačí se dívat a dokázat správně vnímat. Dlouhá léta to dokazují spisovatelé ve všech zemích. Mnohé jejich knihy se staly - díky historkám inspirovaným nejbližší rodinou - známé a oblíbené. Nemá smysl je dlouze vyjmenovávat, namátkou lze zmínit třeba spisovatele jako Gerard Durrell, Ephraim Kishon, Betty MacDonaldová, o své rodině se ráda zmiňuje i Halina Pawlowská či Ivan Kraus. Až na výjimky jde vesměs o čtení lehké, humorné, jehož jedinou ambicí je pobavit.

Jarmila Křížová předkládá čtenáři koncept života jako sled  patálií a lapálií, přičemž v úvodu rozebírá diametrálně odlišné významy těchto slov. Přestože obvykle o jejich přesném smyslu neuvažujeme, podvědomě je většinou používáme ve správném kontextu, snažíme se vybřednout z vážných patálií a nad drobnými lapáliemi jen mávneme rukou. Ve dvaceti povídkách může čtenář nahlédnout do života autorky a spolu s ní se pousmát nad problémy, které nám běžně život přináší. Jarmila Křížová začíná pěkně zeširoka, první postřehy se týkají jejího raného dětství a školních let. Podobně časově rozmáchlý je i druhý konec časové osy – poslední povídky nás už zavádějí téměř do současnosti.

Když čtete knihu Naše patálie a lapálie, nemůžete se ubránit dojmu, že sedíte v malém bytě své tety, pijete bylinkový čaj a ona vám vypráví to, nač zrovna připadne. Řekne něco o sobě, ba i o sestře, vaší mamince, prozradí, jaké rošťárny spolu vyváděly, ty ale s odstupem doby znějí spíše úsměvně, než nějak dramaticky. Pak si ta dobrá žena náhle vzpomene na historku ze svatby vaší sestřenice a rozpovídá se i o ní, zatímco vám nalévá další šálek mátového thé.

Kniha na autorku prozrazuje, že má ráda český jazyk, vládne jím způsobem až starosvětsky uhlazeným a to určitě potěší čtenáře, který si češtiny váží a dokáže ocenit vlídné zacházení s ní. Povídky však osloví spíše ty, kteří dávají přednost jednoduchému, nenáročnému ději a chtějí si u knihy hlavně odpočinout. Nenajdeme v nich žádnou výraznou pointu, její jakousi náhražkou je douška uvozená větičkou „Co dodat na závěr?“ Často se v textu projevuje silné pokušení dosáhnout žertovného účinku prostřednictvím šroubovaných vět, takový způsob však balancuje na hraně dobrého vkusu, to je škoda. Křečovitá snaha o humor se odráží i v názvu knihy.

Autorka na sebe prozrazuje ještě jednu věc – film Vesničko má středisková na ni způsobil opravdu hluboce. Téměř v každé povídce jej cituje nebo alespoň citaci naznačuje. Nemám proti tomuto filmu ani nejmenší, uznávám dokonce, že hlášky z něj už napevno zakotvily v myslích, ba i v srdcích českého obyvatelstva. Domnívám se však, že jejich nadužívání v literatuře není úplně šťastné, navíc skóre jednostranných citací představuje autora ve špatném světle.
Shrnuto – jak jsem se již zmínil, jde o velmi nenáročné čtení vhodné na cestu vlakem nebo před spaním. Může přitáhnout čtenáře, kteří preferují knihy s reálnými jednoduchými tématy. Autorka volbou prostých příhod vysílá ke svému protějšku signál, že je obyčejný člověk, stejně jako on, a nesnaží se halit do aury výjimečnosti. Milovníci pečlivě koncipovaných děl a promyšlených příběhů by byli naopak knihou zklamáni.

Knihu Naše patálie a lapálie vydalo nakladatelství NZB

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení