
Hledání sebe sama
- Recenze
- Vytvořeno 10. 9. 2013 3:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Není to jen fráze. Každý z nás hledá smysl svého života, ptá se na základní existenciální otázky. Kdo jsme? Kam jdeme? Kam patříme? Někdo se po nich ptá sám od sebe, někoho k tomu donutí okolnosti. Musí se zastavit a zamyslet. A většinou to nebývá snadné.
Přesně takové – bolavé, řezavé, palčivé – je to pro hlavní hrdinku nového románu z pera Emily Giffinové Kam patříme. Marian je mladá úspěšná producentka, která má v životě všechno, co si kdy vysnila. Skvělou práci, báječného přítele, vlastní život pěkně pod kontrolou. Jediné, co ji trápí, je fakt, že Peter, její přítel, se dosud nevyjádřil. Proč váhá udělat další krok? Ona už je připravená. Když jí na dveře zaťuká dlouho pečlivě utajovaná minulost, zjistí, že všechno v jejím životě je vlastně iluze. Nebo ne?
Kirby je osmnáct a rozhodla se, že vyhledá svou biologickou matku. Částečně je to tím, že se ve své rodině cítí vykořeněná, má pocit, že k nim tak úplně nepatří, a částečně je to dáno tím, že zkrátka jako každý teenager revoltuje proti rodičům. Když se objeví u Marianiných dveří, změní tím život nejen sobě a jí, ale i svým rodičům a dalším lidem. Jenže, co se stalo s jejím otcem? Proč o něm Marian nemluví, když jinak jí řekla všechno? Tají jí snad něco?
Marian si uvědomuje, že dceři dluží pravdu, ale ta pravda je pro ni příliš bolestná, nejprve se s ní musí vypořádat sama. Dluží totiž omluvu ještě někomu dalšímu.
„Mami? No tak, ven s tím. Že bychom měli v záloze lež číslo tři?“ vyzvu ji a pak se otočím k tátovi. „Conrad neměl ponětí, že jsem těhotná.“
„On o ničem nevěděl?“ zhrozí se táta.
„Ne,“ stojím si za svým. „Nikdy jsem mu o tom neřekla. Neviděla jsem ho od té doby, co jsem si udělala těhotenský test. Byla to moje volba.“
„Správně,“ ozve se máma, „byla to tvoje volba, Marian, takže mi nic nevyčítej.“
(Giffin, E. Kam patříme. Praha: Domino, 2013, s. 249.)
Kniha, kterou nám autorka představuje, je sondou do duše dospělé ženy a jejího dospělého dítěte. Je o hledání pravdy, té, kterou schováváme sami v sobě. Díky retrospektivním pohledům chápeme, co ji vedlo k rozhodnutí, které nesmazatelně změnilo její život. A vidíme, že to pro ni v žádném případě nebylo jednoduché.
Jedná se o velice čtivě napsaný příběh jen s drobnými stylistickými neobratnostmi a pár gramatickými chybami, které však celkový dojem z knihy nenaruší. Dobře se čte, neodložíte ji, dokud nezjistíte, jak tento spletitý příběh dopadne. Jaký se vám konec, který autorka pouze nastiňuje, bude zdát, nechám na vás. V každém případě vám mohu s klidným svědomím příběh doporučit. V dnešní době totiž určitě stojí za zvážení jeho základní otázka – kam patříme.
Knihu Kam patříme vydalo nakladatelství Domino
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...