Recenze: Knihy pro dospělé

Jasnozřivé haiku Františka Všetičky

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
svetlo

Nakladatelství Barbara nám ve své edici Krokusy s rokem 2013 přibližuje další skvost české poetické scény, sbírku poezie s názvem Hájemství haiku. Jejím autorem je František Všetička, významný překladatel polské poezie a nositel ceny Leopolda Vrly za rok 2000.

 

knihaÚtlá knížka se skromnou obálkou v šedé a bílé barvě v sobě skrývá pestrou plejádu barev, se kterou jsou její verše haiku podbarveny. Jasnou červení zazáří před námi dychtivé květy máku, pod tíhou žluti se rozpijí slunečnice jak z van Goghových obrazů. Modravé nebe nám zamává nad hlavou a bílí čápi v nás vzbudí touhu brázdit spolu s nimi tu vlídnou oblohu.

Barev a přírodních personifikací je kniha Hájemství haiku plná. V tradiční básni haiku ze 17. století, která se vyznačuje klasickými třemi verši v lyrickém tónu vždy o sedmnácti slabikách (tedy pěti, sedmi a pěti jdoucími po sobě), je nám zde předložen japonský styl plný přírodních krás. Krajina, která se před námi v autorových verších rozkládá, jakoby nám byla známá a blízká. Jako bychom ji stejně jako on cítili díky prvním jarním paprskům i prvním mlhám, která se v měsíci srpnu vznášejí nad vyčerpanými zahradami.

Autor v několika málo počtem daných verších dokáže bravurně vylíčit krásu přírody a zvířat s ní neodvratně spjatých. A poukazuje přitom i na silnou vůli přírody, o proti níž je člověk tak nepatrný a slabý. Možná je v tom náznak trestu potom, co se člověk od přírody odklonil a učinil z ní zdroj svých hmotných statků. Možná je v tom symbolika jisté trojjedinosti, ve které svorně spočívá příroda, zvířectvo i lidé. Protože proč by se člověk neustále vracel do přírody plné ticha a barev, když na něj materiální svět valí svou šeď a hluk? Příroda je vstřícnou matkou každého ze svých obdivovatelů, ať je to zvíře či člověk. I když si každý z nich chvílemi zoufá nad svým údělem a nedokonalostmi, jako je tomu ve verších haiku Františka Všetičky.

Dva klíny čápů
Brázdí oblohu ranní.
Moci tak s nimi.
(s. 9)

Vrba má větve
Zplihlé až dolů k zemi,
Chtěla by k nebi.
(s. 67)

Dalšími ústředními tématy celé sbírky jsou především: zneužívání přírody lidmi, stav lidských nálad v závislosti na počasí, kontrast mezi barvitostí přírody a šedí mysli, „srdeční“ sepětí přírody a zvířat, ale i zkázonosná moc přírody.

Autor svými verši staví do řady krásu přírody a ohyzdnost techniky, nástroje materiální doby:

Krajina dáma
Člověku byla dána,
Zůstala – jáma.
(s. 27)

Táhlá údolí,
tah čápů, hnus, posléze –
autotahače.
(s. 28)

Autor sbírky si také velice umně pohrává s písmeny abecedy, s kterými po způsobu akrostichu vytváří jednotlivá haiku tak, aby to samé písmeno bylo na začátku každého slova. Stejně tak spřádá verše haiku na všechny měsíce a jednotlivé barvy. Daří se mu tak ve čtenáři vykouzlit například obraz čistě bílé, klidné, zasněžené krajiny.

Bělostné touhy,
bílé jak horské sněhy,
nedostižná běl.
(s. 63)

Hájemství haiku je sbírkou veršů, které jako by maloval sám krajinář s nostalgií v duši. Jako by si naráz uvědomoval krásu a sílu přírody a v kontrastu pohledu na ní i vlastní úzkosti, splíny, vlastní smrtelnost. Jako by v každém ranním východu slunce hledal naději, která by ozářila jeho životní cestu. A pokud by slunce stínila mlha, s trpělivostí a vírou by čekal na vyhraný boj slunce, aby se spolu s ním mohl na svět usmívat.

Očekával jsem
slunce, přišly však mraky.
A déšť žel taky.
(s. 69)

Zarostlé stráně,
Nahoře zlomený smrk,
Chodí sem laně.
(s. 53)
(VŠETIČKA, František. Hájemství haiku. Ostrava: Barbara, 2013) 

Knihu Hájemství haiku vydalo nakladatelství Barbara

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení